_______
"In order to stroke my pride, soothe my insecurities, satisfy my vanity, and salvage my limping papacy, I have taken the first step in the everlasting garden of sin. And coward that I am, I pretend not to see, not to understand, not to know.
But I do see, I do understand.
I know."
 |
| zdroj: imdb.com |
Upřímně bych zvládla, jak málo tam Lennyho (Jude Law) bylo. Zvládla bych i fakt, že jeho případ vlastně nevysvětlili - přece jen velkou částí původní série byly ty zázraky kolem něj. Co mi ale vadilo, byla ta jeho zjevení ostatním postavám v podivných situacích a neustálé náznaky, že se z komatu probudí, díky kterým jsem pořád jen čekala, až se probudí, a veškeré další dění šlo na druhou kolej, což je vzhledem k jeho absenci ve většině série opravdu chyba.
Nejhorší za mě bylo, jak se ten seriál zachoval k ženám. Sestra Mary (Diane Keaton) se ani nemihla, ale to ještě beru, nakonec ji odlifrovali kamsi pryč už na konci původní série, plus z toho díky tomu vyvázla nejlépe. Nechápu ale, proč z Esther (Ludivine Sagnier) napřed udělali svobodnou matku ve finanční tísni, když dítě mělo otce, který mohl platit alimenty nebo si ho vzít do péče, proč ji udělali tak tupou, že se sama o sebe nebyla schopná postarat, proč se stala prostitutkou a napřed málem a pak úplně vrahem. Pro nic z toho tam nebyl dobrý, dějový důvod, pokud to ovšem nehodlali udělat jako odstrašující příklad žen, které se pořád ještě spoléhají víc na chlapa než na sebe. Postava teroristky (Kika Georgiou) se mi ani nechce komentovat - udělat z jediné ženy v ději, která není pasivní zraněná srna, šílenou fanatičku, je doslova zhmotněný šovinismus.
Jsem ale přesvědčená, že nejhůř to chytila Sofia (Cécile de France) - v původním příběhu byla sice velmi ženská, ale schopná a naprosto profesionální. Tady to bylo oživlé fleshlight definované jen tím, že má sex, a ještě u toho sexu většinou vypadala, že někomu dělá laskavost, než že si to sama užívá (výjimkou byla ta podivná masturbace se smartphonem, u které pořád nerozumím tomu, jak to fungovalo). Ve chvíli, kdy se zbaví nevěrného a po všech stránkách nechutného manžela (Tomas Arana), nejen, že zahodí kariéru, ale úplně se přesadí a ukazuje nám, že její největší štěstí je chlap, se kterým marně celou řadu tlačili nějakou chemii, která tam nebyla. Jedna věc je postava jako Esther, která byla pasivní vždycky, a druhá je kompletně přepsat ženu s osobností a charakterem na sexuální objekt, která mimo konflikty s muži kolem sebe v ději prakticky neexistuje.
Nejvíc matoucí byl v tomto ohledu ten náznak problematiky postavení žen ve Vatikánu konfliktem mezi státním sekretářem a klášterem vedený abatyší (Kiruna Stamell) a sestrou Lisette (Nora Waldstätten), který očividně jen sloužil k tomu, aby se Voiello (Silvio Orlando) ukázal, a který mohl být přitom mnohem zajímavější látkou než celá Esther nebo Sofia, kdyby to ovšem nepoužili a neodhodili. Voiello sám byl ale jako vždycky skvělý - je to jedna z těch postav, kterou nejde vykoupit, ale kterou musí člověk naprosto milovat v celé jeho ďábelskosti. Konec byl v tomto ohledu podivně uspokojivý.
Gutiérrez (Javier Cámara) byl bohužel docela upozaděný, Viglietti (Marcello Romolo) mě ale hodně bavil - je škoda, že kardinály neproháněl déle. Svým podivným způsobem mě bavil Assente (Maurizio Lombardi), zato z Cavalla (Antonio Petrocelli) mi trochu běhal mráz po zádech. Naštvali mě smrtí Girolama (Edoardo Bussi), protože byla absolutně zbytečná a akorát na efekt.
A teď k hlavnímu programu - John Brannox (John Malkovich) byla lahodně postavená a zahraná postava, je jenom trochu škoda, že za tím traumatem a jeho obrovským tajemstvím, které se dalo odhadnout dopředu, se už nic neschovávalo. Vydírání ještě dobře, to souviselo s tím druhým, ale ta romance se Sofií byla absolutně umělá a nefungovala. V závěru už se choval totálně iracionálně - napřed na Lennyho flexuje, že on je papež, a pak se na ten úřad vykašle a ani se neohlédne? Nepochopila jsem. (Plus by bylo super vědět, proč Sorrentino naskočil do toho vlaku iracionálního pohrdání vůči Meghan Markle, to už bylo úplně WTF.)
Sám Lenny byl přesně takový, jakého si ho pamatuju, akorát mě trochu mrzelo, že konec původní série ho nijak zvlášť neposunul. Místo, aby s ním pracovali psychologicky, ho nechali polemizovat nad tím, jestli je nebo není symbol, a nás nechali dumat nad tím, jestli je nebo není Bůh. Nakonec udělali něco, čím existenci The New Pope prakticky označili za úplně zbytečnou. Z těch devíti hodin, které už nedostanu zpátky a ze kterých mě bavila tak polovina, mě nejvíc pálí sedmá epizoda, která byla sice plná Lennyho, ale zbytečně představila nové postavy, o které nikdo nestál, a bylo na ní vidět, jak jen křečovitě vyplňují čas, než budou muset konfrontovat Lennyho s Johnem.
První dvě epizody byly fajn, ale pak moje nadšení s každou další opadalo, až se ztratilo úplně. Jakmile odezněl efekt skvělých kulis, kostýmů a celkově velmi estetických záběrů, začala jsem si čím dál víc všímat, jak byla většina těch květnatých a filosofických dialogů fantasticky prázdná. The New Pope udělal přesně to, co The Young Pope ne a za co jsem byla vděčná; ponořil se do sexuálních skandálů, orgií a korupce, což z něj udělalo absolutní tuctovku a úplně mi zkazilo dojem. Ani obsazení to nezachránilo.
Celkově podle mě měli zůstat jen u původní série.
"Our mouths are filled with the word "love." But I, before anyone else, didn't know how to define it. Our mouths are filled with the word "beauty." But I, before anyone else, didn't know how to receive it. For this, I ask you forgiveness. At times we confound love with madness. Beauty with ecstasy. History has repeated itself. Madness and ecstasy have once again proven to be irresistible temptations, but they always end with unjust death. There is a life of happiness to be found in the sphere of gentleness, kindness, mildness, lovingness. We must learn to be in the world. And the Church must contemplate the idea of opening up to the love that is possible, in order to fight against the love that is aberrant."