"Our lives are remembered by the gifts we leave our children."
zdroj: imdb.com
IMDb. Na rozdíl od některých animáků, které jsem za poslední dobu recenzovala, jsem o existenci Atlantis: The Lost Empire věděla už roky, dokonce se během mého dospívání DVD kopie nacházela u nás doma, ale film nešel pořádně přehrát a nepamatuju si, že bych ho kdy předtím viděla. Zapínala jsem na dvakrát, poprvé jsem si zhruba po čtyřiceti minutách uvědomila, že to nevnímám, ale byla jsem odhodlaná dát tomu fér šanci, takže jsem to den na to jela znovu od začátku.
Atlantis rozhodně není klasická disneyovka, provedením to hodně připomíná Treasure Planet, ale přijde mi to mnohem drsnější - byť zemřou jen dvě jmenované hlavní postavy, je tam množství narážek či záběrů na další smrti, což jsem v takové míře v jiné disneyovce zatím neviděla. Navíc je to i mnohem dospělejší, protože ty vtipy, které tam jsou, rozhodně nejsou primárně pro dětské publikum. Nedefinovala bych to tedy jako pohádku ani jako pohádkový příběh, podle mě je to přímo fantasy film.
Daniel Jackson Milo Thatch (Michael J. Fox) byl poměrně sympatický hlavní hrdina a docela se mi líbilo, že až do konce zachovali jeho nastavení - primárně vědec, ne akční hrdina, ale když na to dojde, poměrně odhodlaný a všehoschopný. Rourke (James Garner) mi byl protivný od začátku a stejně jako u Helgy (Claudia Christian) bylo celkem jasné, kam to směřuje, oba byli celkem očividně karikaturami typické podoby žoldáka a femme fatale a ani se u nich nesnažili o příběh jako u ostatních.
Z těch vedlejších postav mě rozhodně nejvíc bavil Vinny (Don Novello), expert na výbušniny, který si chce otevřít květinářství, a hned potom Teal'c Sweet (Phil Morris) a Audrey (Jacqueline Obradors). U Packard (Florence Stanley) bych si přála, aby měla víc prostoru - postavy starých dam, které si lecčím prošli, lecos viděli, nic je neohromí a protože mají víceméně v ♦, dělají si, co chtějí, absolutně miluju a doufám, že jednou budu taky taková. S Kidou (Cree Summer) mě trochu zklamali - byla perfektně příběhově postavená, ale nakonec nebyla víc než nádobou pro krystal a motivací pro Mila, což je docela škoda.
Celkově jsem fakt ráda, že jsem se k tomu vrátila, byla to hodně příjemná a krásně animovaná oddechovka, u které je fakt škoda, že není tak známá jako klasické princeznovské disneyovky.
