 |
| zdroj: eknihovna.cz |
Z čistě řemeslného hlediska je ta knížka napsaná dobře. Je řízená dějem, takže o žádné z postav se nikdy nedozvíme nic, co se nevztahuje k jejich konkrétní roli v příběhu, a nikdo z nich nemá žádný vnitřní život, ale to je v tomto stylu psaní standard (a důvod, proč ho nemám ráda). Knížka obsahovala nehorázné množství postav, z nichž většina neměla v příběhu žádnou jinou roli než být prostředek sociální kritiky (ke které se ještě vrátím) a ve kterých jsem se většinou ztrácela. Co se mi ale líbilo bylo, jak úhledně to Bulgakov na konci všechno svázal do fungujícího balíčku, takže to skoro vypadalo, že události v příběhu skutečně měly nějakou vnitřní kauzalitu a nebyl to jenom na fantazii bohatý chaos. Což byl.
Co se týče té sociální kritiky, tam jsem si něco pokusila načíst k historické době a konkrétním kontextu knížky, ale stejně jsem přesvědčená, že mi většina věcí prolétla přes hlavu - už jen protože prostě nechápu, proč je z toho tolik lidí tak odvařených - a myslím si, že tady je prostě potřeba nějaká vlastní, ať už osobní nebo zprostředkovaná, znalost ruské/sovětské kultury. Knížka nikoho do ničeho nezasvětí, spoléhá se, že čtenář ví, co autor kritizuje, což je samozřejmě v daném žánru pochopitelné - sociální kritika zásadně nejlépe funguje skrytá - ale není to zrovna nadčasové čtení.
V ostatních recenzních, na které jsem narazila, se ještě vyzdvihuje celá ta aféra s Pontiem Pilátem, a byť mám ráda historickou fikci a zvlášť alternativní práci s biblickými texty, tady mi to přišlo jak dva na sebe naroubované příběhy, u kterých je třeba dělat hodně toho "závěsy jsou modré, protože chtěl autor poukázat na bezútěšnost života", abych je akceptovala jako jeden příběh. I přesto to byly ale části knížky, které mě bavily zdaleka nejvíc, a když je v závěru Pontius Pilát osvobozen, byla jsem dojatá.
Celkově je pro mě Mistr a Markétka knížka, která a) se podle mě měla jmenovat jinak (v konečném důsledku jsou Mistr a Markéta asi stejně relevantní jako Bezprizorný nebo Pilát); b) která nebyla napsaná pro mě; a c) která se při tom množství a postav událostí možná musí číst víckrát, aby byla doceněná, a na to mě prostě dost nebavila.
Jsem ale ráda, že jsem si ji konečně přečetla, a hlavně že mám zase jen příklad, který ukazuje, že se knížka dá vnímat jako dobrá, i když se mně osobně nelíbila. Nevím, proč je pro mě zrovna tohle důležité, ale je.
„Mluvíš, jako bys neuznával stíny ani zlo. Ale laskavě se nad tímhle problémem zamysli: co by dělalo to tvé dobro, kdyby zlo neexistovalo, a jak by to na zemi vypadalo, kdyby zmizely stíny? Každý člověk má přece svůj stín. Ale i stromy a živé bytosti mají stíny. Nechceš přece vyplenit celou zeměkouli a vymýtit z ní všecky stromy i živé bytosti jen proto, že uznáváš světlo beze stínu?“