 |
| zdroj: databazeknih.cz |
Ostře sledované vlaky jsou další z knížek, u kterých jsem kdysi dávno viděla filmovou adaptaci, ale knížky se ani nedotkla. Překvapilo mě, jak kratičká je, takže jsem se tím moc dlouho nezabavila, ale krásně to uteklo a po dočtení jsem měla dobrý pocit z příjemného zážitku.
Přiznám se, že mě pořád ještě překvapuje, jak snadno a příjemně se mi Hrabal čte a to nejen kvůli té ich-formě, ale hlavně protože s "legendárními" mužskými autory mám obvykle spoustu problémů (začíná to obvykle tím, že na nich není nic legendárního, a většina jejich věcí jsou průměrně napsané misogynní kraviny) a s Hrabalem je navzdory jeho erotičnosti nemám. I přes omezení ich-formy zvládá charakterizovat ostatní postavy způsobem, který ukazuje jejich klady i zápory (Hubička je sice absolutní hovado, ale pracuje s odbojem apod.), aniž by řídil, co si o nich máme myslet, a to umí málokdo.
Příběh jako takový je poměrně přímočarý a na můj vkus docela dost mužský, čímž nemyslím odbojovou činnost, ale fakt, že hlavní zápletka je doslova řízená Milošovou (im)potencí a jeho touhou si konečně štrejchnout, ale je dobře graduje a díky Milošovým jednoduchým zájmům a motivacím se snadno čte. Knížka popisuje dobu bez toho patosu, který je příznačný pro moderní historické romány z období druhé světové, a železniční prostředí pro mě bylo zajímavé nejen pro ten slang (Hrabal je vůbec jazykově hodně zajímavý).
Celkově jsou Ostře sledované vlaky příjemná rychlovka.
Přiznám se, že mě pořád ještě překvapuje, jak snadno a příjemně se mi Hrabal čte a to nejen kvůli té ich-formě, ale hlavně protože s "legendárními" mužskými autory mám obvykle spoustu problémů (začíná to obvykle tím, že na nich není nic legendárního, a většina jejich věcí jsou průměrně napsané misogynní kraviny) a s Hrabalem je navzdory jeho erotičnosti nemám. I přes omezení ich-formy zvládá charakterizovat ostatní postavy způsobem, který ukazuje jejich klady i zápory (Hubička je sice absolutní hovado, ale pracuje s odbojem apod.), aniž by řídil, co si o nich máme myslet, a to umí málokdo.
Příběh jako takový je poměrně přímočarý a na můj vkus docela dost mužský, čímž nemyslím odbojovou činnost, ale fakt, že hlavní zápletka je doslova řízená Milošovou (im)potencí a jeho touhou si konečně štrejchnout, ale je dobře graduje a díky Milošovým jednoduchým zájmům a motivacím se snadno čte. Knížka popisuje dobu bez toho patosu, který je příznačný pro moderní historické romány z období druhé světové, a železniční prostředí pro mě bylo zajímavé nejen pro ten slang (Hrabal je vůbec jazykově hodně zajímavý).
Celkově jsou Ostře sledované vlaky příjemná rychlovka.
„Já jsem měl vždycky hrůzu z krásných lidí, nedovedl jsem s krásnými lidmi nikdy pořádně pohovořit, potil jsem se, koktal jsem, tak jsem podivoval krásné tváři, tolik jsem byl oslněný, nikdy jsem se nemohl podívat v krásný obličej.“