Viktor Dyk: Krysař (1939)

„Lidé nesnesou nic tak málo jako to, co jim kazí chuť.“

zdroj: knizniklub.cz

Opět jedna knížka z katalogu MLP a zároveň jedna z těch, které rozhodně nebyly napsané pro mě. (Začíná to být většina povinné školní četby, takže jsem na to ve škole možná nešla tak špatně, když jsem ty knížky ignorovala.) Kromě vypíchnutých vět měla ta knížka jediné další plus - byla milosrdně krátká.

Wikipedia přišla se spoustou informací o geniálním míchání mýtů, lidových povídaček a metafor doby, ale mně to přišla jako splácanina, která se přehnaně květnatým jazykem snažila o hlubokou symboliku, ale skončila dost těžkopádně a upřímně jsem z toho nepochopila, jestli krysy mají být nacisté nebo Židi, což si myslím, že je trošku průser. Nijak zvlášť nepomáhalo, že hlavní hrdina byl misogynní „edgelord“ (ostatně jak bývá ve stěžejních dílech školních osnov zvykem), jehož jediná zápletka byla hučící klacek, a že sexuální útok (?) na jeho vyvolenou byl prezentovaný jako křivda na něm a ne na ní.

Upřímně si myslím, že kdyby měl Krysař nějaký silnější vlastní příběh - tedy kdyby se autor snažil propracovanou zápletkou ilustrovat, co chtěl říct tou symbolikou - tak by to padlo na mnohem úrodnější půdu. A možná by prošla i tahle slabikářová zápletka, kdyby měla každá postava víc než jednu vlastnost a čtenář si na nich mohl něco objevit. A možná kdyby byly v prdeli ryby...

Celkově je to jedna z těch recenzí, kde jsem všechno důležité řekla už na začátku a dál bych vařila z vody.

„Nebudeš šťasten; ostatně, co je na tom? Štěstí není vrchol. Snad jsi zrozen pro něco lepšího, nejsi-li zrozen pro štěstí.“