Kniha nocí (26/09/2024)

„Nejsou zítřky, jsou jen včerejšky.“

zdroj: mestskadivadlaprazska.cz

Rokoko. Asi nikdy se moje češství neprojevuje silněji než ve chvíli, kdy cítím nějakou výhodnou koupi, takže když přišel e-mail se slevou do Městských divadel pražských, musela jsem ji využít, byť sama bych si Knihu nocí nevybrala. A dobře bych udělala.

Z popisu představení jsem si odvodila, že půjde o fantasy, a hodně mě zajímalo, jak se s magickými prvky vyrovnají na jevišti. Z výsledku jsem silně rozpačitá. Abych to vzala popořádku, výprava byla podle mě fakt super; představení si hodně hrálo s osvětlením včetně videomappingu a živou hudbou, kostýmy byly jednoduché, ale perfektně fungovaly i jako rekvizity, a atmosféra celkově byla těžká a tajemná.

Bylo to ale jedno z těch představení, které by lépe fungovalo, kdybych byla pod vlivem nějaké omamné látky, protože pak bych se nechala strhnout efekty a nevšimla si, že příběh prakticky chybí. A bohužel nebylo záměrné: identifikovala jsem dějovou linku jednoho muže a lidí kolem něj, která se soustředila hlavně na incest, znásilnění a umírání žen, které existovaly jen pro a v souvislosti s muži kolem. Cítila jsem z toho ne úplně šikovně na jeviště přenesenou generační ságu, která byla přesně tak nudná, jako většina příběhů toho žánru.

Celkově je Kniha nocí zajímavý vjemový zážitek, ale nepotěší fandy klasického divadla a ta trocha příběhu, která k divákovi pronikne, nestojí za řeč.