_______
“You know, my mother was an atheist. She used to say that there was good news and bad news about hell.
The good news is, hell is just the product of a morbid human imagination.
The bad news is, whatever humans can imagine, they can usually create.”
 |
| zdroj: imdb.com |
Severance byla další z věcí, která mi ležela na seznamu už asi rok, a nejspíš by tam asi ještě chvíli zůstala nebýt faktu, že byla ze seriálů poslední. (Všechno starší dva roky, o čem už jsem si nepamatovala, proč jsem to chtěla vidět, jsem totiž smazala.) Seriál mě nalákal námětem a dodal, co sliboval, ale pokušení pustit si druhou řadu hned po té první jsem tentokrát docela snadno odolala.
Věc se má tak: Severance dělá všechno správně. Má dobře postavený a provázaný děj, zkušeně stupňuje napětí do výbušného finále a postavy jsou komplexní, ale jejich motivace jsou pořád jednoznačné a snadno pochopitelné. A pokud náhodou nejsou, mám absolutní důvěru v to, že mi děj časem uspokojivě vyjeví. Kromě toho je seriál nesmírně vizuálně povedený, jak kamerou a střihy, tak kulisami; prostory Lumon Industries, které kombinují retrofuturismus s perfektním využitím liminálního prostoru, působí neuvěřitelně stísněně, což skvěle podtrhuje celkovou atmosféru. Zkrátka všechno na tom seriálu jako by bylo kalibrované přímo pro mě, ale do tagu na tumblru mě to neposlalo a AO3 jsem opustila po pár minutách, což znamená, že tomu něco chybí. A já netuším co.
Mark (Adam Scott) byl perfektně zvolený hlavní hrdina, protože při znalosti námětu je divákovi od začátku tak nějak jasné, proč si tu práci vybral, ještě než pořádně slyší detaily. Adam Scott mi jako herec není neznámý, takže jsem čekala dobrý výkon a nebyla jsem zklamaná. Helly (Britt Lower) pro mě byla samozřejmě nejzajímavější, protože jsem nevěděla, jestli je mezi jejími dvěma osobnostmi skutečně takový kontrast, nebo je Lumon ještě horší, než se zdá, a s finálním odhalením jsem byla víc než spokojená. Pořád jsem přemýšlela, odkud Britt Lower znám, a musela jsem si najít, že je to Tanya a Liz, a to mi udělalo radost, protože jsem si vždycky přála vidět ji rozjet to naplno a tady jsem se dočkala.
Irving (John Turturro) měl dějovou linii, která mi byla známá dopředu (nakonec jedno z oblíbených témat na tumblru je „old man yaoi“), ale to ji nedělalo o nic méně poetickou a hlavně srdceryvnou. Největším překvapením pro mě ale byl Dylan (Zach Cherry), který byl na začátku postavený jako typické komické pozadí, ale poměrně nečekaně se proměnil v hnací motor celé „revoluce“. Měla jsem to čekat – Severance se od začátku nejeví jako seriál, který jede na laciných stereotypech – ale i tak mě dostali a jsem hodně zvědavá, kam ho posunou dál.
Mojí asi nejoblíbenější postavou byla Cobel (Patricia Arquette), které fantasticky straší ve věži a já si užívám každou vteřinu, kdy je na scéně. Patricia Arquette má ty nejpřesvědčivější šílené oči, které jsem za poslední dobu viděla, a její výkon si neuvěřitelně užívám. Milchick (Tramell Tillman) je temperamentem opak Cobel, ale vyšinutý je úplně stejně, a jsem hodně zvědavá, jak to rozbalí do druhé řady. Graner (Michael Cumpsty) mě bavil hlavně svou zjevnou servilitou ke Cobel a trochu mě mrzelo, že jsme se s ním rozloučili tak brzo. Reghabi (Karen Aldridge) se na začátku jevila jako whistleblower, ale rychle šla z 0 na 100 a teď nevím, co si o ní myslet, ale těším se, co dalšího se dozvím.
Devon (Jen Tullock) mi byla sympatická, ale zatím byla víceméně upozaděná, takže doufám, že v druhé řadě si jí užiju víc. Ricken (Michael Chernus) byl druhé největší překvapení, protože začal jako poměrně neškodný ezo týpek, ale rychle vykrystalizoval v absolutního egoistu, u kterého doufám, že nakonec skončí rozvedený. Casey (Dichen Lachman) připomínala robota, který se učí lidským citům, a jako taková mě samozřejmě bavila, ale teď se hodně těším, jak si Dichen Lachman poradí s Gemmou. Petey (Yul Vazquez) byl víceméně jen dějový prostředek, ale Yul Vazquez ho hrál tak procítěně, že mě jeho konec upřímně dojal. A samozřejmě musím zmínit i Burta (Christopher Walken), čistě protože Christopher Walken mě v takové roli příjemně překvapil.
Finální zvraty v The We We Are byly nečekané tím dobrým způsobem, tj. nebyly na sílu nebo nelogické ve snaze šokovat a jakmile o nich člověk věděl, všechno to do sebe hezky zapadlo. Bylo by to ještě lepší, kdybych si je nevyspoilerovala na AO3 (viz Cobel, Graner a jejich femdom dynamika, která očividně nezaujala nikoho tolik, jako mě), ale to je čistě moje blbost. Konec mě příjemně naladil na druhou sezónu, takže je dobře, že už je venku.
Severance mě sice neokouzlilo tak, jak jsem čekala, ale pořád mě bavilo dost na to, abych chtěla vidět víc.
Věc se má tak: Severance dělá všechno správně. Má dobře postavený a provázaný děj, zkušeně stupňuje napětí do výbušného finále a postavy jsou komplexní, ale jejich motivace jsou pořád jednoznačné a snadno pochopitelné. A pokud náhodou nejsou, mám absolutní důvěru v to, že mi děj časem uspokojivě vyjeví. Kromě toho je seriál nesmírně vizuálně povedený, jak kamerou a střihy, tak kulisami; prostory Lumon Industries, které kombinují retrofuturismus s perfektním využitím liminálního prostoru, působí neuvěřitelně stísněně, což skvěle podtrhuje celkovou atmosféru. Zkrátka všechno na tom seriálu jako by bylo kalibrované přímo pro mě, ale do tagu na tumblru mě to neposlalo a AO3 jsem opustila po pár minutách, což znamená, že tomu něco chybí. A já netuším co.
Mark (Adam Scott) byl perfektně zvolený hlavní hrdina, protože při znalosti námětu je divákovi od začátku tak nějak jasné, proč si tu práci vybral, ještě než pořádně slyší detaily. Adam Scott mi jako herec není neznámý, takže jsem čekala dobrý výkon a nebyla jsem zklamaná. Helly (Britt Lower) pro mě byla samozřejmě nejzajímavější, protože jsem nevěděla, jestli je mezi jejími dvěma osobnostmi skutečně takový kontrast, nebo je Lumon ještě horší, než se zdá, a s finálním odhalením jsem byla víc než spokojená. Pořád jsem přemýšlela, odkud Britt Lower znám, a musela jsem si najít, že je to Tanya a Liz, a to mi udělalo radost, protože jsem si vždycky přála vidět ji rozjet to naplno a tady jsem se dočkala.
Irving (John Turturro) měl dějovou linii, která mi byla známá dopředu (nakonec jedno z oblíbených témat na tumblru je „old man yaoi“), ale to ji nedělalo o nic méně poetickou a hlavně srdceryvnou. Největším překvapením pro mě ale byl Dylan (Zach Cherry), který byl na začátku postavený jako typické komické pozadí, ale poměrně nečekaně se proměnil v hnací motor celé „revoluce“. Měla jsem to čekat – Severance se od začátku nejeví jako seriál, který jede na laciných stereotypech – ale i tak mě dostali a jsem hodně zvědavá, kam ho posunou dál.
Mojí asi nejoblíbenější postavou byla Cobel (Patricia Arquette), které fantasticky straší ve věži a já si užívám každou vteřinu, kdy je na scéně. Patricia Arquette má ty nejpřesvědčivější šílené oči, které jsem za poslední dobu viděla, a její výkon si neuvěřitelně užívám. Milchick (Tramell Tillman) je temperamentem opak Cobel, ale vyšinutý je úplně stejně, a jsem hodně zvědavá, jak to rozbalí do druhé řady. Graner (Michael Cumpsty) mě bavil hlavně svou zjevnou servilitou ke Cobel a trochu mě mrzelo, že jsme se s ním rozloučili tak brzo. Reghabi (Karen Aldridge) se na začátku jevila jako whistleblower, ale rychle šla z 0 na 100 a teď nevím, co si o ní myslet, ale těším se, co dalšího se dozvím.
Devon (Jen Tullock) mi byla sympatická, ale zatím byla víceméně upozaděná, takže doufám, že v druhé řadě si jí užiju víc. Ricken (Michael Chernus) byl druhé největší překvapení, protože začal jako poměrně neškodný ezo týpek, ale rychle vykrystalizoval v absolutního egoistu, u kterého doufám, že nakonec skončí rozvedený. Casey (Dichen Lachman) připomínala robota, který se učí lidským citům, a jako taková mě samozřejmě bavila, ale teď se hodně těším, jak si Dichen Lachman poradí s Gemmou. Petey (Yul Vazquez) byl víceméně jen dějový prostředek, ale Yul Vazquez ho hrál tak procítěně, že mě jeho konec upřímně dojal. A samozřejmě musím zmínit i Burta (Christopher Walken), čistě protože Christopher Walken mě v takové roli příjemně překvapil.
Finální zvraty v The We We Are byly nečekané tím dobrým způsobem, tj. nebyly na sílu nebo nelogické ve snaze šokovat a jakmile o nich člověk věděl, všechno to do sebe hezky zapadlo. Bylo by to ještě lepší, kdybych si je nevyspoilerovala na AO3 (viz Cobel, Graner a jejich femdom dynamika, která očividně nezaujala nikoho tolik, jako mě), ale to je čistě moje blbost. Konec mě příjemně naladil na druhou sezónu, takže je dobře, že už je venku.
Severance mě sice neokouzlilo tak, jak jsem čekala, ale pořád mě bavilo dost na to, abych chtěla vidět víc.