_______
“You know the real problem with human beings? We’re genetically dishonest. Deception is in our DNA. From the moment we’re born, everything is lies. As babies, we feign pain. As children, we cry crocodile tears. Later, we pretend to seek goodness or truth, but it’s all for self-interest. We’re animals out for survival.”
 |
| zdroj: imdb.com |
Jestli jsem něco letos nečekala, byla to druhá řada The Night Manager. Zaprvé, protože jsem si vždycky myslela, že je to minisérie, a zadruhé, protože od ní uběhlo už deset let. Zároveň bych to úplně minula, kdybych na Tumblru nezahlédla jeden víc než atraktivní gifset, a po dokoukání na rovinu řeknu, že bych si aspoň odpustila pořádné naštvání.
A přitom to začalo tak dobře: Jonathan Pine (Tom Hiddleston) strávil deset let ve vyhořelé hibernaci, takže se logicky chytil první stopy po údajně popraveném Roperovi (Hugh Laurie) a utrhl se ze řetězu. První dva díly stály na chemii mezi ním a Roperovým utajeným synem Teddym (Diego Calva), která pro mě rozhodně fungovala, nicméně dějově to skutečně nabralo obrátky až (s vlastně zpětně poměrně očekávatelným) odhalením, že Roper žije. Pak to byla jízda až do hořkého konce.
Nebudu tady tvrdit, že si první sérii zvlášť pamatuju, ale i tak na mě Tom Hiddleston působil jako starý známý. To stejné jsem cítila při prvním pohledu na Angelu Burr (Olivia Colman), které tam bylo o dost míň, než bych si přála, ale může to být jenom tím, že jsem jak Toma Hiddlestona, tak Olivii Colman viděla v poměrně dost rolích a ráda se na ně dívám. Ropera (Hugh Laurie) jsem si moc nepamatovala (a podle všeho mě tehdy moc neohromil), ale tady bylo vidět, že si Hugh Laurie tu roli pořádně užil.
Co se týče nových postav, výše zmíněný Teddy byl dobře napsaný a ještě lépe zahraný. Ačkoliv nebyl o moc lepší člověk než jeho otec, musela jsem s jeho údělem tak trochu soucítit, protože to byla jedna z postav, jejíž úmrtní list byl podepsaný zároveň s tím rodným. Roxana (Camila Morrone) v roli femme fatale nahradila Jed, o které padlo jen pár zmínek (aspoň, že ji Roper nechal žít), a byť mi Roxana jako člověk nebyla vůbec sympatická, narativně se mi hodně líbila.
Sally Price-Jones (Hayley Squires) byla jedna z mála (nejen) nových postav, která tu řež přežila, a byť neměla tolik prostoru a většinu času strávila jen jako Pineova asistentka, nepůsobila na mě jako ta typická posluhovací ženská postava. Byla z ní jasně cítit touha po spravedlnosti a sem tam krásně prosvítala ctižádost a adrenalin, což ji udělalo hezky plastickou. Navíc jim dávám plus za to, že se lacině nezakoukala do Pinea. Aspoň zatím. Taky si neodpustím nezmínit Martína Álvareze (Diego Santos), což byla za mě druhá nejhorší smrt.
Indira Varma (Mayra Cavendish) a Kirby Howell-Baptiste (Dr Kim Saunders) mi v obsazení původně udělaly hroznou radost, ale Kirby Howell-Baptiste byla doslova jen v jedné scéně, což pro mě bylo zoufale málo, a Indira Varma byla celou dobu ve víceméně jedné poloze a ne svou vinou. Mayra Cavendish byla poměrně jednoduchá žena s ještě jednoduššími motivacemi a za celou dobu mě ničím nepřekvapila, na což je Indiry Varmy podle mě prostě škoda. Doufám, že mají do další řady něco v rukávu.
Jak už jsem tady psala (a vyspoilerovala), konec mě naštval, protože všichni umřeli. Ano, četla jsem ten postmortem a stejně si myslím, že Angelina smrt byla hovadina. Upřímně mi to ten večer pokazilo náladu; nechápu, proč to museli po deseti letech oživit a z většiny pokazit, a chtěla jsem se na to vybodnout. Teď, když se mi to trochu odleželo, do třetí řady půjdu, protože to vypadá, že ta bude skutečně poslední, a já už teď chci vědět, jak to dopadne, ale stejně si myslím, že Angela se dala vyřešit jinak.
Na závěr vlastně ani nevím, co na to říct. Série jako taková je dobře dějově postavená, má správně sugestivní atmosféru a od třetí epizody i pořádný spád. S první sérií byla propojená víc, než jsem čekala – kdybych to věděla, možná bych se na první podívala znovu – ale nebylo to nutně špatně. Konec je nicméně důkladně depresivní a nemůžu říct, že by mi v současné světové situaci udělal dobře. Na druhou stranu se to u špionážního thrilleru dalo čekat, takže tohle jde asi za mnou.
Stejně ale doufám, že závěrečná řada bude končit trochu optimističtěji.
A přitom to začalo tak dobře: Jonathan Pine (Tom Hiddleston) strávil deset let ve vyhořelé hibernaci, takže se logicky chytil první stopy po údajně popraveném Roperovi (Hugh Laurie) a utrhl se ze řetězu. První dva díly stály na chemii mezi ním a Roperovým utajeným synem Teddym (Diego Calva), která pro mě rozhodně fungovala, nicméně dějově to skutečně nabralo obrátky až (s vlastně zpětně poměrně očekávatelným) odhalením, že Roper žije. Pak to byla jízda až do hořkého konce.
Nebudu tady tvrdit, že si první sérii zvlášť pamatuju, ale i tak na mě Tom Hiddleston působil jako starý známý. To stejné jsem cítila při prvním pohledu na Angelu Burr (Olivia Colman), které tam bylo o dost míň, než bych si přála, ale může to být jenom tím, že jsem jak Toma Hiddlestona, tak Olivii Colman viděla v poměrně dost rolích a ráda se na ně dívám. Ropera (Hugh Laurie) jsem si moc nepamatovala (a podle všeho mě tehdy moc neohromil), ale tady bylo vidět, že si Hugh Laurie tu roli pořádně užil.
Co se týče nových postav, výše zmíněný Teddy byl dobře napsaný a ještě lépe zahraný. Ačkoliv nebyl o moc lepší člověk než jeho otec, musela jsem s jeho údělem tak trochu soucítit, protože to byla jedna z postav, jejíž úmrtní list byl podepsaný zároveň s tím rodným. Roxana (Camila Morrone) v roli femme fatale nahradila Jed, o které padlo jen pár zmínek (aspoň, že ji Roper nechal žít), a byť mi Roxana jako člověk nebyla vůbec sympatická, narativně se mi hodně líbila.
Sally Price-Jones (Hayley Squires) byla jedna z mála (nejen) nových postav, která tu řež přežila, a byť neměla tolik prostoru a většinu času strávila jen jako Pineova asistentka, nepůsobila na mě jako ta typická posluhovací ženská postava. Byla z ní jasně cítit touha po spravedlnosti a sem tam krásně prosvítala ctižádost a adrenalin, což ji udělalo hezky plastickou. Navíc jim dávám plus za to, že se lacině nezakoukala do Pinea. Aspoň zatím. Taky si neodpustím nezmínit Martína Álvareze (Diego Santos), což byla za mě druhá nejhorší smrt.
Indira Varma (Mayra Cavendish) a Kirby Howell-Baptiste (Dr Kim Saunders) mi v obsazení původně udělaly hroznou radost, ale Kirby Howell-Baptiste byla doslova jen v jedné scéně, což pro mě bylo zoufale málo, a Indira Varma byla celou dobu ve víceméně jedné poloze a ne svou vinou. Mayra Cavendish byla poměrně jednoduchá žena s ještě jednoduššími motivacemi a za celou dobu mě ničím nepřekvapila, na což je Indiry Varmy podle mě prostě škoda. Doufám, že mají do další řady něco v rukávu.
Jak už jsem tady psala (a vyspoilerovala), konec mě naštval, protože všichni umřeli. Ano, četla jsem ten postmortem a stejně si myslím, že Angelina smrt byla hovadina. Upřímně mi to ten večer pokazilo náladu; nechápu, proč to museli po deseti letech oživit a z většiny pokazit, a chtěla jsem se na to vybodnout. Teď, když se mi to trochu odleželo, do třetí řady půjdu, protože to vypadá, že ta bude skutečně poslední, a já už teď chci vědět, jak to dopadne, ale stejně si myslím, že Angela se dala vyřešit jinak.
Na závěr vlastně ani nevím, co na to říct. Série jako taková je dobře dějově postavená, má správně sugestivní atmosféru a od třetí epizody i pořádný spád. S první sérií byla propojená víc, než jsem čekala – kdybych to věděla, možná bych se na první podívala znovu – ale nebylo to nutně špatně. Konec je nicméně důkladně depresivní a nemůžu říct, že by mi v současné světové situaci udělal dobře. Na druhou stranu se to u špionážního thrilleru dalo čekat, takže tohle jde asi za mnou.
Stejně ale doufám, že závěrečná řada bude končit trochu optimističtěji.