 |
| zdroj: imdb.com |
IMDb | Když jsem zjistila, že má autorka Derry Girls nový seriál, neváhala jsem ani minutu. Část premisy příběhu zněla trochu podobně, takže jsem byla fakt zvědavá, jak to bude skutečně vypadat, a byla jsem velmi příjemně překvapená. How to Get to Heaven from Belfast je svěží a vtipné, aniž by se zvlášť opíralo o vyzkoušené, a jako detektivka si to překvapivě nebere žádné servítky.
Saoirse (Roisin Gallagher), Robyn (Sinéad Keenan) a Dara (Caoilfhionn Dunne) byly charakterově perfektně vyvážená trojice hlavních postav, ale co bylo (pro mě) důležitější, jejich představitelky měly skvělou chemii, takže jsem jim skutečně věřila, že se kamarádí už roky a když jsou spolu, jsou a vždycky budou prostě holky. A když už jsme u castingu, musím pochválit i jejich mladší verze: Emily Flain (Saoirse), Maria Laird (Robyn) a Chara Aitken (Dara) měly nejen podobné rysy, ale i podobný „vibe“, a to se ne vždycky podaří vychytat. Fandy Derry Girls navíc potěší, že Saoirse trochu připomíná Erin, Robyn Michelle a Dara je jako dítě lásky Clare a Orly, zatímco Jamesův element je zastoupený Gretou.
A když už jsme u Grety (Natasha O'Keeffe / Emma Canning), ta pro mě byla na začátku neuchopitelná, což vzhledem k zápletce taky ale měla být, ale jakmile byl celý příběh odhalený, docenila jsem, jak ji Natasha O'Keeffe hrála, a vlastně mi její chování dávalo smysl. Jodie (Selin Hizli / Abby Fitz) mi bylo hrozně líto, působila jako jeden z těch lidí, kteří nikdy pořádně nedostali šanci, a mrzelo mě, jak to s ní dopadlo. Booker (Bronagh Gallagher) pro mě byla ten nejsympatičtější sériový vrah, na kterého jsem narazila od Killing Eve, a Feeney (Saoirse-Monica Jackson) byla přesně ten „sidekick“, kterého jsme si obě zasloužily.
O Liamovi (Darragh Hand) jsem až do konce nevěděla, co si myslet, ten element zmateného, ale chytrého policisty mě tam bavil, ale ta romance se Saoirseou nebyla úplně moje kafe. Plusové body má ale za to, jak se zachoval na konci. Margo (Michelle Fairley) a Owen (Emmett J. Scanlan) dobře fungovali jako nebezpečné elementy, u nichž si člověk není jistý, na které straně stojí, a zatímco Owen se na konci docela vykoupil, Margo byla jedním z lidí, kteří nechali Jodie se utopit, a to jsem jim neodpustila. A samozřejmě musím zmínit i mou oblíbenou Leilu Farzad (Marnie), která tam sice nebyla moc, ale bavila mě v každé scéně.
Co se týče zápletky, je to jedna z těch, která má spoustu prudkých zatáček a falešných odhalení, které nezřídka způsobí, že děj vykolejí, ale tady se jim drželo to ukočírovat. Velký podíl na tom má tempo; každé odhalení bylo načasované tak, aby se člověk nezačal nudit, nebo aby ho nezačala nevědomost frustrovat. Taky hodně pomohl fakt, že je to jedna z těch detektivek, kde je divák na stejné úrovni jako amatérští detektivové, které sleduje, zápletku objevuje s nimi a nikdo se na něj tím pádem nesnaží povyšovat nebo ho přechytračit. Na konci to všechno pěkně zapadlo do sebe a uzavřelo se to, aniž bych byla celá ulepená po přehnaně sladkém konci, a tím mě asi potěšili nejvíc.
V úplném závěru zůstala zadní vrátka k pokračování a jestli bude, určitě do něj jdu, už jen protože jsem zvědavá, jak si holky povedou při vyšetřování zločinu, který se jich (pravděpodobně) nebude tak hluboce dotýkat, ale i kdyby pokračování nebylo, How to Get to Heaven from Belfast pořád stojí za to vidět. Je to po dlouhé době zase stará dobrá poctivá televize.
Saoirse (Roisin Gallagher), Robyn (Sinéad Keenan) a Dara (Caoilfhionn Dunne) byly charakterově perfektně vyvážená trojice hlavních postav, ale co bylo (pro mě) důležitější, jejich představitelky měly skvělou chemii, takže jsem jim skutečně věřila, že se kamarádí už roky a když jsou spolu, jsou a vždycky budou prostě holky. A když už jsme u castingu, musím pochválit i jejich mladší verze: Emily Flain (Saoirse), Maria Laird (Robyn) a Chara Aitken (Dara) měly nejen podobné rysy, ale i podobný „vibe“, a to se ne vždycky podaří vychytat. Fandy Derry Girls navíc potěší, že Saoirse trochu připomíná Erin, Robyn Michelle a Dara je jako dítě lásky Clare a Orly, zatímco Jamesův element je zastoupený Gretou.
A když už jsme u Grety (Natasha O'Keeffe / Emma Canning), ta pro mě byla na začátku neuchopitelná, což vzhledem k zápletce taky ale měla být, ale jakmile byl celý příběh odhalený, docenila jsem, jak ji Natasha O'Keeffe hrála, a vlastně mi její chování dávalo smysl. Jodie (Selin Hizli / Abby Fitz) mi bylo hrozně líto, působila jako jeden z těch lidí, kteří nikdy pořádně nedostali šanci, a mrzelo mě, jak to s ní dopadlo. Booker (Bronagh Gallagher) pro mě byla ten nejsympatičtější sériový vrah, na kterého jsem narazila od Killing Eve, a Feeney (Saoirse-Monica Jackson) byla přesně ten „sidekick“, kterého jsme si obě zasloužily.
O Liamovi (Darragh Hand) jsem až do konce nevěděla, co si myslet, ten element zmateného, ale chytrého policisty mě tam bavil, ale ta romance se Saoirseou nebyla úplně moje kafe. Plusové body má ale za to, jak se zachoval na konci. Margo (Michelle Fairley) a Owen (Emmett J. Scanlan) dobře fungovali jako nebezpečné elementy, u nichž si člověk není jistý, na které straně stojí, a zatímco Owen se na konci docela vykoupil, Margo byla jedním z lidí, kteří nechali Jodie se utopit, a to jsem jim neodpustila. A samozřejmě musím zmínit i mou oblíbenou Leilu Farzad (Marnie), která tam sice nebyla moc, ale bavila mě v každé scéně.
Co se týče zápletky, je to jedna z těch, která má spoustu prudkých zatáček a falešných odhalení, které nezřídka způsobí, že děj vykolejí, ale tady se jim drželo to ukočírovat. Velký podíl na tom má tempo; každé odhalení bylo načasované tak, aby se člověk nezačal nudit, nebo aby ho nezačala nevědomost frustrovat. Taky hodně pomohl fakt, že je to jedna z těch detektivek, kde je divák na stejné úrovni jako amatérští detektivové, které sleduje, zápletku objevuje s nimi a nikdo se na něj tím pádem nesnaží povyšovat nebo ho přechytračit. Na konci to všechno pěkně zapadlo do sebe a uzavřelo se to, aniž bych byla celá ulepená po přehnaně sladkém konci, a tím mě asi potěšili nejvíc.
V úplném závěru zůstala zadní vrátka k pokračování a jestli bude, určitě do něj jdu, už jen protože jsem zvědavá, jak si holky povedou při vyšetřování zločinu, který se jich (pravděpodobně) nebude tak hluboce dotýkat, ale i kdyby pokračování nebylo, How to Get to Heaven from Belfast pořád stojí za to vidět. Je to po dlouhé době zase stará dobrá poctivá televize.