_______
“I'm not going to make excuses for these kids, but life has dealt them a very cruel hand, and they're living with a very serious condition.
Truth is, they're from Derry.”
 |
| zdroj: imdb.com |
Když jsem načínala třetí řadu Derry Girls, neměla jsem nejmenší tušení, že je poslední, a nevzala jsem to úplně dobře. Zaprvé ještě nejsem připravená se rozloučit se sestrou Michael (Siobhán McSweeney) a zadruhé nejsem připravená rozloučit se s dalším seriálem tak brzo po tom posledním (byť tam ta kvalita poslední řady udělala to loučení trochu lehčí). Obojí je mi ale celkem k prdu, Derry Girls skončily a to jediné, co mi zůstává, je napsat tuhle recenzi a sjet si je znovu od začátku. (A stejně jako u psaní této recenze budu s tím sjížděním nejspíš prokrastinovat.)
Ze své lásky k sestře Michael už jsem se tu vyznávala do omrzení, takže jenom podotknu, že se na ní vůbec nic nezměnilo. Je to můj idol, moje ikona, a aspiruji na její vnitřní klid a vnější šarm. Nevím, co budu muset udělat, abych měla konečně takhle v p...aži, ale udělám to. Mojí druhou největší láskou byla Orla (Louisa Harland) a na tom se nic nezměnilo, pokud nemůžu být sestra Michael, tak chci o světě nevědět jako Orla. Erin (Saoirse-Monica Jackson) a Michelle (Jamie-Lee O'Donnell) byly jako obvykle otravné svým specifickým způsobem, ale jinak bych je ani nechtěla, a Clare (Nicola Coughlan) s Jamesem (Dylan Llewellyn) tam prostě byli. Nebyla jsem úplně odvařená z té James/Erin podlinky, nebudu lhát, ale vlastně dávala smysl, stavěli na ni snad od začátku, jsem ráda, že to skončilo takto.
Mary (Tara Lynne O'Neill) a Sarah (Kathy Kiera Clarke) jsou neuvěřitelně silné kombo, nemůžu uvěřit, že jsem si až do této řady nevšimla, že nejvtipnější jsou, když si nahrávají. Gerry (Tommy Tiernan) opět trávil čas šikanovaný dědou Joem (Ian McElhinney), a byť si pořád nedovedu představit v tom žít, už bych bez toho nemohla být. Neskutečné plus mají za návrat otce Petera (Peter Campion), který je vždycky, když se objeví, o krok dál a zároveň o krok zpátky než minule, a za hudební vložky Jenny (Leah O'Rourke), které mě nikdy neomrzí.
The Night Before mělo podzápletku s vraždícím kocourem trochu vtipnější než tu hlavní, ale "Sister George Michael" mě rozbilo nejvíc; The Affair bylo celé perfektní; Stranger on a Train byla neskutečná záležitost od Clare, sestry Michael a zvukotěsného skla na nádraží přes všechno ostatní až po KitKat dealera; The Haunting mělo Gerryho na seanci, víc není třeba; Flashback mě na flashback epizodu překvapivě bavilo, perfektně nakopírovali dynamiku "Derry Girls" s Mary a Sarah, pointa byla geniální a o Sarah a její ruské revoluci ani nemluvím; a Halloween bylo překvapivě těžké a zároveň sladké, byť mě trochu mrzí, že Clare nacpali tu lásku až takto na konec seriálu a propojili to s takovým traumatem.
Z finále seriálu, The Agreement, jsem trochu rozpačitá. Na jednu stranu si nesmírně cením, že ta doba, ve které holky žily, dostávala celou dobu v seriálu prostor, ať už umožňovala konkrétní zápletky nebo se odehrávaly jí navzdory, a dávalo absolutní smysl ukončit seriál zrovna tímto způsobem. Přišlo mi to ale trochu divné a pomalé, holky byly víc zvlášť než spolu, a ten konec s Clintonovic dcerou byl sice perfektně provedené přenesení do současnosti, které tento typ (fakt nechci psát "historické" u něčeho, co se odehrává v devadesátkách) seriálů rád dělá, plus to navazovalo na finále druhé řady, ale přes to všechno mi to tam nesedlo. Nebylo to špatné finále, ale čekala jsem víc.
Celkově jsou Derry Girls jednou z mých osobních klasik a pořád se ještě nemůžu smířit s tím, že už toho víc nebude.
Ze své lásky k sestře Michael už jsem se tu vyznávala do omrzení, takže jenom podotknu, že se na ní vůbec nic nezměnilo. Je to můj idol, moje ikona, a aspiruji na její vnitřní klid a vnější šarm. Nevím, co budu muset udělat, abych měla konečně takhle v p...aži, ale udělám to. Mojí druhou největší láskou byla Orla (Louisa Harland) a na tom se nic nezměnilo, pokud nemůžu být sestra Michael, tak chci o světě nevědět jako Orla. Erin (Saoirse-Monica Jackson) a Michelle (Jamie-Lee O'Donnell) byly jako obvykle otravné svým specifickým způsobem, ale jinak bych je ani nechtěla, a Clare (Nicola Coughlan) s Jamesem (Dylan Llewellyn) tam prostě byli. Nebyla jsem úplně odvařená z té James/Erin podlinky, nebudu lhát, ale vlastně dávala smysl, stavěli na ni snad od začátku, jsem ráda, že to skončilo takto.
Mary (Tara Lynne O'Neill) a Sarah (Kathy Kiera Clarke) jsou neuvěřitelně silné kombo, nemůžu uvěřit, že jsem si až do této řady nevšimla, že nejvtipnější jsou, když si nahrávají. Gerry (Tommy Tiernan) opět trávil čas šikanovaný dědou Joem (Ian McElhinney), a byť si pořád nedovedu představit v tom žít, už bych bez toho nemohla být. Neskutečné plus mají za návrat otce Petera (Peter Campion), který je vždycky, když se objeví, o krok dál a zároveň o krok zpátky než minule, a za hudební vložky Jenny (Leah O'Rourke), které mě nikdy neomrzí.
The Night Before mělo podzápletku s vraždícím kocourem trochu vtipnější než tu hlavní, ale "Sister George Michael" mě rozbilo nejvíc; The Affair bylo celé perfektní; Stranger on a Train byla neskutečná záležitost od Clare, sestry Michael a zvukotěsného skla na nádraží přes všechno ostatní až po KitKat dealera; The Haunting mělo Gerryho na seanci, víc není třeba; Flashback mě na flashback epizodu překvapivě bavilo, perfektně nakopírovali dynamiku "Derry Girls" s Mary a Sarah, pointa byla geniální a o Sarah a její ruské revoluci ani nemluvím; a Halloween bylo překvapivě těžké a zároveň sladké, byť mě trochu mrzí, že Clare nacpali tu lásku až takto na konec seriálu a propojili to s takovým traumatem.
Z finále seriálu, The Agreement, jsem trochu rozpačitá. Na jednu stranu si nesmírně cením, že ta doba, ve které holky žily, dostávala celou dobu v seriálu prostor, ať už umožňovala konkrétní zápletky nebo se odehrávaly jí navzdory, a dávalo absolutní smysl ukončit seriál zrovna tímto způsobem. Přišlo mi to ale trochu divné a pomalé, holky byly víc zvlášť než spolu, a ten konec s Clintonovic dcerou byl sice perfektně provedené přenesení do současnosti, které tento typ (fakt nechci psát "historické" u něčeho, co se odehrává v devadesátkách) seriálů rád dělá, plus to navazovalo na finále druhé řady, ale přes to všechno mi to tam nesedlo. Nebylo to špatné finále, ale čekala jsem víc.
Celkově jsou Derry Girls jednou z mých osobních klasik a pořád se ještě nemůžu smířit s tím, že už toho víc nebude.
