31. srpna 2026

Shirley Jackson: We Have Always Lived in the Castle (1962)

We always put things back where they belonged.

zdroj: goodreads.com
We Have Always Lived in the Castle je jeden ze svatých grálů mého koutku na literárním Tumblru, takže jsem ji měla v povědomí už dlouho, ale k jejímu otevření jsem se odhodlala až po přečtení neméně slavné The Lottery, která mě na styl Shirley Jackson navnadila. Nebyl to špatný postup, protože řemeslně knížka rozhodně splnila moje očekávání. Nedalo se ale říct, že by mi změnila život.

Stejně jako v případě The Lottery, i tady je naprosto zásadní dějový zvrat, který se čtenář dozví až ke konci, ale „foreshadowing“ je tady tak poctivý, že jsem už v první třetině tušila, jak to asi bylo. Nebylo to ale předvídatelné tím otravným, klišoidním způsobem, spíš to do sebe všechno hezky zapadlo. Celkovému uspokojivému dojmu napověděla i celková plíživost děje a sugestivní popis konkrétních událostí, například Merricat v restauraci nebo to téměř lynčování při požáru se fakt nečetly dobře.

Příběh se mi líbil tak, že jsem chvíli i uvažovala, že se podívám na film, ale pak jsem si na Wikipedii přečetla, že z toho udělali prakticky krvák, a rozmyslela jsem si to. Knížku ale můžu doporučit. Nemyslím, že si ji přečtu znovu, jako u spousty dalších mě tady dohnala přehnaná očekávání vyvolaná oslavnými recenzemi, ale bavila mě.