 |
| zdroj: imdb.com |
Hlavní hrdinka, Margaret Hale (Daniela Denby-Ashe), byla pěkně něžná a roztomilá, a přesto zvládla Thorntona (Richard Armitage) při každém setkání pěkně nakopnout, dokud se to někde za půlkou nezlomilo. Jeho láska byla dokonalá, nejistá, zrazená, zapuzená a nakonce osvobozená. A pan Thornton byl skutečně čestný a zodpovědný. Dřel, aby zaopatřil sestru Fanny (Jo Joyner), která mi přišla blbá jak tágo) a matku (Sinéad Cusack), která se mi nakonec přece jen zalíbila, takže nebylo divu, že byl dost uzavřený a tvrdý. Ale fakt, jak rychle zahořel láskou k Margaret... Jeho nekrásnější scéna (krom závěrečné na nádraží, samozřejmě), byla: "Look back. Look back at me." Ta mě málem pohřbila.
Nicméně mě až rozesmívalo, jak byl po té nešťastné žádosti o ruku Thornton všude, kam se Margaret hnula, viz. nádraží. V kontrastu povah pana Thorntona a Margaret vidím jistou paralelu s názvem. Thornton je jako sever, tvrdý a na první pohled nepřístupný, a Margaret byla jako jih; příjemná, něžná, otevřená. Aspoň metaforicky to tak vidím.
Nicméně jsem byla překvapená, jak to tam hezky vymíralo, polovinu všech čtyřech dílů jsem probrečela, jsem prostě citlivka. Co se týče vedlejších postav, hrozně se mi líbilo, kolik prostoru dostávaly. Higgins (Brendan Coyle) a jeho děti, bratr Margaret (Rupert Evans), pan Bell (Brian Protheroe), u kterého jsem čekala, že se o manželství zmíní, ovšem jak se nakonec zachoval a hlavně, jak se celou dobu k Margaret choval, tím si mě získal), Dixon (Pauline Quirke)... Prostě skvělé.
Jinak celkově to pro mě bylo přitažlivější ještě tím, jak to bylo celé zasazené do situace doby. Z jiných podobných věcí (Austen, Brontë - ano, vím, že je to jinde, ale tak nějak to mám v hlavně v jednom šupleti) jsem zvyklá, že se to točí čistě jenom kolem lidí a vztahů, ale tohle bylo to správné koření. Jednoduše dokonalé. A Richard Armitage... Ten hlas (Jednoduše: Brit.), ty oči (Oooooooh!) a celkově... ten chlap je vzezřením dokonalý démon a ty já miluji.