 |
| zdroj: martinus.cz |
Dlouho, dlouho jsem váhala, ale nakonec u mě Jana Eyrová převážila pocit z
Větrné hůrky. Může za to jen a jen pan Rochester, protože ačkoliv se na hony vzdaloval Darcymu, Knightleymu nebo Thorntonovi, měl v sobě jistou kladnou a neodolatelnou živočišnost, která té spostavě dávala šťávu, člověk ho musel tak nějak milovat. Jana na navíc přišla bližší, než třeba taková
Helena Grahamová, byla taková lidštější... Celá knížka mě naprosto pohltila a i když nemá hardy candy happy end, končí dobře a člověku se to líbí, i kdyby zbožňoval zlé, 'realistické' konce z celého srdce. Právem má příběh místo ve světové literatuře.
