 |
| zdroj: imdb.com |
Možná to bylo faktem, že jsem neměla titulky a dost mi toho uteklo, možná to bylo tím, že jsem znala knižní předlohu a film mi přišel trochu nedostačující. Prostě mám pocit, že kdybych nečetla knížku, tak úplně nepoberu, o čem to vlastně celé bylo.
Zdálo se mi, nevím proč, že ve filmu to celé mělo tak trochu moc rychlý spád, nevím proč; v knížce to z Nellyna vyprávění vyšlo tak nějak podobně. Také jsem měla pocit, že láska Cathy a Heathcliffa je tu moc explicitní, já to tak nějak z té knížky nevnímala. Nicméně, malé plus má film za to, že ukázal ten Heathcliffův pohled na jeho smrt (jakkoliv blbě to z ní). Fakt, že prošel dveřmi (které hlídala malá Cathy) zpátky do štěstí, zpátky ke své Cathy, je tak nějak uklidňující a ani nevím, proč mě to tak nějak uspokojilo, ačkoliv ve mně stále převládá názor, že ať to sociopatství v Heathcliffovi zavinilo cokoliv, dobrý konec jsem mu za všechnu tu hrubost nepřála.
Nevím, jestli má smysl zase a znovu vychvalovat Ralpha Fiennese, s těmi dlouhými vlasy byl totálně psychózní, ovšem hrál skvěle. Jeho Heathcliff byl stejně nechutný, jako ten knižní. Juliette Binoche byla sladká, vychechtaná, rozpustilá, jak měla být Cathy i Catherine. Jen mě mrzí, že Nelly a Lockwood se odsunuli do pozadí, aby udělali místo samotné Emily Brontë ztvárněné Sinéad O'Connor, což dle mého ani nebylo moc nutné.
Nicméně po čase se k tomu možná vrátím. I když, podívám-li se na to trochu objektivně, myslím, že pokud se někomu nebude chtít číst knížka, základní části děje díky tomu pochopí. Ovšem já jsem spíš pro tu knížku.