The Men Who Stare at Goats (2009)

Now more than ever we need the Jedi.

Přidat popisek

IMDb. Mám ten pocit, že vzhledem k tomu, že v tom filmu všichni hulili / sjížděli LSD a v zákulisí taky a při psaní scénáře taky, hlavní důvod, proč jsem z toho filmu nebyla v extázi bylo, že jsem u toho nic nepožila. Ale až na ten nepodstatný detail, že jsem to asi tak trochu vůbec nepobrala, to bylo super. (A jestli jsem to pobrala, tak je to pro ten film horší, než jestli jsem to nepobrala.)

Ne, vážně, nápad to byl zajímavý. Když jsem například sledovala scény, kdy George Clooney (Lyn Cassady) poučuje Ewana McGregora (Bob Wilton) o Jedi Warriors, myslela jsem, že se smíchem počůrám. (Blbý Star Wars asociace.) A konkrétně scény, ve kterých byli jen oni dva, byly z celého filmu nejlepší, a na těch postavách je vidět, že si to jak Ewan, tak George patrně fakt užívali.

Humor měl ten film opravdu kouzelný, postavy byly skvěle napsané a zahrané. Ale chybělo tomu něco, co by to nakonci pro mě spojilo a nějak se do mě obtisklo. Ten konec to tak jaksi celé zahrál do logičnosti, ale vzhledem k celému filmu působil nepatřičně a pomateně. Pokud to bylo to, k čemu chtěli dospět, nepovedlo se jim to seskládat tak, aby to fungovalo, a je to trochu škoda.

Jak už jsem psala výš, kombinace George Clooney a Ewan McGregor byla sázka na jistotu. (Tady ještě tvůrci nehulili.) Jeffa Bridgese (Bill Django) jsem poznala až v závěru filmu, kde byl namaskovaný tak, že byl podobný svému bráchovi, Kevin Spacey (Larry Hooper) mi docvakl, až když naskočily titulky. (Nikdy jsem neřekla, že jsem chytrá, jo?)

Rozhodně se na ten film podívám znovu... až se dostanu do fáze, kdy mě pojem 'Jedi Warrior' v kombinaci s Ewanem McGregorem nebude rozesmívat. A připomněl mi, že jsem se chtěla podívat znovu na Saving Grace. (Koukněte na oba filmy a poberete souvislost.)