Šílení (2005)

zdroj: csfd.cz

CSFd. Kde je markýz de Sade, tam jsem já. Tudíž jsem riskovala i toho Švankmajera. Oficiálně trvám na tom, že ty jeho excesy s jazyky, vnitřnostmi, jinými částmi těla a kusy pohybujícího se masa ten film kazily. Nepochopila jsem jejich smysl, ale asi měly být zajímavější než jiné střihy mezi časově oddělenými scénami.
 
Samotný příběh byl ale naprosto super. Kostýmy, prolínání realit, charaktery a herci byli prostě super. Jan Tříska byl jako Markýz naprosto skvělý, správné démonický a šílený. Jaroslav Dušek je prostě Dušek a bude Dušek. Byl prostě naprosto Dušek. Pavel Liška mi znovu po Venkovském učiteli ukázal, že umí hrát i něco jiného, než dementy, a sluší mu to, a když se na scéně ubjevil Martin Huba, bylo celkem jasné, kdo je tam největší psychopat. Aňa Geislerová a Pavel Nový to jen doladili.

Co mi přišlo velmi zajímavé, byl kontrast mezi dvěma způsoby, jak vést blázinec, našroubovaný na postavy. Šílený Murlloppe (Dušek) propagoval liberální metodu, kterou v Charentonu zavedl svého času Abbé de Coulmier, a Coulmier bylo ve filmu přitom jméno jeho pedantského a sadistického nástupce (Huba). Tahle hrátka se mi opravdu líbila.

Prostě, film se mi kolem a kolem líbil, nenudil mě, a splnil naprosto všechno, o čem režisér hned v úvodu mluvil. Až na ten Švankmajerův trademark, nad kterým jsem se rozčilovala v úvodu, to bylo perfektní.