18. září 2010

The Ghost Writer (2010)

All the words are there, they're just in the wrong order...

zdroj: imdb.com
IMDb. Vážně se budu muset naučit zjišťovat o filmech trochu víc, než jen to, kdo tam hraje hlavní roli. Pak se mi nestane, že málem padnu na zadek ze zbytku obsazení, budu překvapená žánrem, nebo atmosférou, a tak podobně. Zase tak ale díky tomu měl film ty správné grády.

Podle titulku a plakátu jsem čekala něco jiného. Do první poloviny se to zdá pomalé, nesrozumitelné, bez švihu, prostě o ničem. Za polovinou to začne vyžadovat věci, které jste se dozvěděli v první polovině, a vy zjistíte, že se to vlastně jenom táhlo jak dobrý med. A v závěru zjistíte, že ten med byl vlastně tak trochu za bodem, kdy se dal požít, aniž byste měli nepříjemnou pachuť v ústech.

Film má nepříjemnou, studenou a neosobní atmosféru, a když si (třeba jako já až den po shlédnutí) uvědomíte, že hlavní postava nemá jméno, fakt, že sledujete příběh 'Ducha', který se - ačkoliv byl přesvědčován, že jde o příležitost jeho života - zapletl do něčeho, na co byl měl kdokoliv z nás jen těžko žaludek, nabývá to na mrazivosti a některé kousky zápletky, stejně jako celek, jsou těžko stravitelné. Co taky jiného, než pěkně hutnou věc, od značky Roman Polanski čekat.

Ewan McGregor (the Ghost) byl opět famózní, a ačkoliv jsem velký fanda jeho těla, říkám si, jestli byl ten zadek tentokrát opravdu nutný. Nicméně, zase proti němu nemůžu říct skoro vůbec nic. Pierce Brosnan (Adam Lang) tam byl kupodivu míň, než kdokoliv čekal, zato jeho postava byla všude a povědomí, jaké o ní Brosnan vytvořil, bylo skvělé. (Ne tak skvělé, jak povědomí, které vytvořil sir Anthony Hopkins o doktorovi Lecterovi, ale ostudu si netrhl.)

Ony zmíněné herecké osobnosti, které mě překvapily, protože jsem neměla tucha, že jsem jsou, byla Olivia Williams (Ruth Lang) a hlavně Kim Cattrall (Amelia Bly), kterou jsem skutečně neviděla jinak, než jako Samanthu Jones, a dost příjemně mě herecky překvapila. (Například ani jednou neřekla "fuck me".)

Kolem a kolem film, na který nevím, jestli se někdy podívám znovu (ten konec, OMG, OMG, OMG), ale rozhodně jsem ráda, že jsem ho viděla, a budu ho mít v paměti ještě dlouho.