zdroj: csfd.cz |
Možná prostě potřebuji dramatičtěji podané drama, aby se to ke mně plně dostalo. Uznávám, že promenáda na hřbitově, zamykání v bytě a tak podobně bylo úderné, ale jediné, co se mi na tom filmu opravdu líbilo a co dle mého vybočovali z průměru, byla Jana Plodková (Hana). Kdo by řekl, že ta počmáraná hňupinka z Vratných lahví dokáže tak přesvědčivě podat ženu vytrženou ze společnosti, odstrčenou od začínající kariéry, která nechce ani tam, ani tam, protože doufá, že to přečká, a nakonec, zklamaná i manželem, se sama poslušně nahlásí do transportu.
Marek Daniel (Emil Vrbata) mě naopak zklamal - vedle Jany působil prkenně, až znuděně, a naprosto zaměnitělně. Rozuměla jsem, co všechno musel uděat, a chápala jsem ten rozpor, ale představitel vůbec nevypadal, že tím vším prochází. Možná, kdyby do role Emila obsadili Jana Budaře (Emilův kolega) a nedali mu jen ten štěk, film by měl hned větší grády.
Příběh i postavy byly výborné, skvěle zapletené, vygradované a typologicky hezky vystihovaly druhy lidí, u kterých člověk předpokládá, že je tak okupace a protektorát vyčlenil. Vložky s koly tvořily s úvodním Hitlerovým citátem skvělý celek. Jen škoda toho, že to celé kulhalo na jednu nohu.