 |
| zdroj: imdb.com |
Právě z toho důvodu jsem se asi čtvrt roku zpátky rozhodla, že se na něj znovu podívám (velký podíl na tom měl Jude Law) a konečně tak udělala. Musím říct, že jsem toho naprosto nelitovala, ten film je geniální. A taky děsivý, smutný, hrozivý a srdcelámající. Příběh o střetu dvou lidí, z nichž jeden má všechno a neví co chce a ten druhý neměl nikdy nic, který nedopadne, a začne se to zamotávat v něco plného lží, předstírání a zmatení, je prostě geniální. Zvlášť, když jednoho z nich hraje Jude Law a ten druhý je psychopat.
Matta Damona (Tom Ripley) jsem nikdy moc ráda neměla (opět ten pozůstatek z prvního sledování Talentovaného pana Ripleyho, a navíc mi prostě není sympatický - a mimochodem, u pokud už u nikoho jiného, tak u Damona rozhodně platí, že čím starší, tím hezčí) - ale to, co předvedl, mě ohromilo. Gwyneth Paltrow (Marge Sherwood) byla tradičně krásná a skvělá, Jude Law (Dickie Greenleaf) jakbysmet (hlavně, když vylézal z vany), Cate Blanchett (Meredith Logue), které jsem si nikdy předtím nevšimla, mě moc zaujala, a velmi příjemně mě překvapil Jack Davenport (Peter Smith-Kingsley). Trochu mě ale zklamal Philip Seymour Hoffman, jehož Freddie tady byl skoro to samo, jako jeho Freddy v Red Dragon.
Prostě a stručně, film je to sice starší, dlouhý, ale naprosto výborný, někdy i napínavý, s jednou z nejpromakanějších narušených hlavních postav, které jsem kdy viděla - a za to je u mě, pokud jste si toho ještě nevšimli, obrovské plus.