29. října 2010

The Devil Wears Prada (2006)

Everybody wants this. Everybody wants to be us.

zdroj: imdb.com
IMDb. Řekněme, že kdybych věděla, jaký ten film je, už čtyři roky by se mi do cesty vždycky nedostalo něco jiného, když jsem se chystala podívat. NAPROSTO TEN FILM MILUJI.

Ačkoliv film končí naprosto hollywoodsky - Andy (Anne Hathaway) pozná sama sebe, rozhodne se, že její přítel Nate (Adrian Grenier) je vlastně super a pokorně se vrátí k přítelům, kteří měli podle mě ten hlavní problém v tom, že odmítli připustit, aby se posunula dál - je v tom logika, naděje a hřeje to u srdce.

Zbytek filmu mi přijde nádherně lidský a logický, ačkoliv zase ukazuje, že nejde mít všechno a že ten, kdo má nějaký špatný charakterový rys, je osel... No dobře, takhle to zní, že je to trochu schematické, a trošičku asi i je. Nicméně to drží pohromadě, má to výborný, zajímavý děj a hlavně nebývale silné herecké obsazení.

Meryl Streep (Miranda) je opět naprosto dokonalá, graciézní, ona vlastně ani nehraje, jen se převtělí a ani neví, že je tam kamera. Až mám pocit, že jsem uvěřila v existenci Mirandy Priestly. Anne Hathaway se postavila vedle Dokonalosti a ustála to. Ačkoliv občas opět spadávala do princess of Genovia, pořád to zvládala. Zvláštní cena patří Stanleymu Tuccimu (Nigel) a Emily Blunt (Emily), kteří byli oba výborní a hráli zase jiný prototyp postav. No a nesmím zapomenout zmínit krásného cherubína Simona Bakera, jehož Christian Thompson měl ve filmu jedinou funkci (onen osel) a v jehož postavě se dle mého ukrývalo mnohem větší příběh.

Kolem a kolem prostě dokonalý film, dle mého, na tom prostě trvám. (Jen doufám, že to není předobraz mé budoucnosti a jestli ano, tak že jsem Miranda, ne Andy.) That's all.