13. října 2010

Émile Zola: Břicho Paříže (Le Ventre de Paris, 1929)

zdroj: odaha.com
Knížka rozečtená jednoho odpoledne z nudy (někdy v květnu), dočtená až teď. Až na Zolovy excesy se sáhodlouhými popisy jednoho stánku (a je jedno s čím) se mi to dost líbilo. Vykreslení charakterů, příběh, hlavní ne-hrdina, a stálá aktuálnost těch postaviček, které vykreslil... Prostě dobré, ale ne, že bych t někdy chtěla číst znovu. (Also, je to snad nejfrigidnější knížka, kterou jsem četla - a to jsem četla i Káju Maříka.)