The King's Speech (2010)

I have a right to be heard. I have a voice!

zdroj: imdb.com

IMDb. Jsou filmy, od kterých očekáváte hodně a proto vás nakonec zklamou (viz Black Swan) a jsou filmy, od kterých očekáváte snad ještě víc, a ony vaše očekávání naplní do puntíku a dají ještě něco navíc. To byl přesně případ The King's Speech. Nejspíš jdu (zase) trapně v proudu, ale ten film byl prostě dobrý a ke všem těm zaslouženým Oscarům jich měli ještě pár přihodit.

Jsem prostě trapný starý romantik a miluju filmy založené na přátelství, překonávání rozdílů a s velkolepým koncem, který mě (téměř) dožene k slzám a vyskáče mi z něj husí kůže. Přesně to se mi stalo, jakmile film dospěl k Bertieho konečnému projevu. Nikdy bych neřekla, že film zasazený před druhou světovou o koktavém králi může být taková hlína a tak lehoučký, a přitom tak vážný a nutící k zamyšlení. Pro mě osobně se tvůrcům povedlo zkombinovat nezkombinovatelné - válku a nadhled.

Co se týče obsazení, Colin Firth (Bertie) mě s každým filmem přesvědčuje, že je dobře, že jsem ho začala mít ráda; komentovat, co předvedl Geoffrey Rush (Lionel) je naprosto zbytečné, nedostatkem superlativů bych se jen ztrapnila (ale ten chlap je zatracenej génius, jen abyste věděli); Helena Bonham Carter (Liz) je strhující vždy a vidět ji hrát tak klidnou a normální roli v normálním filmu bylo víc, než příjemné; a Jennifer Ehle (Myrtle) je prostě rozkošná všude. Za vážnou roli musím taktéž pochválit Timothyho Spalla - Churchilla dal skvěle.

A když už jsem tu mluvila o těch soškách, jen si je tu pro pořádek vyjmenuju: režie, film, scénář a herec v hlavní roli. Ještě tam měli nastřelit aspoň toho herce ve vedlejší roli a tentokrát bych k ocenění neměla výhrady. Takže u mě hodně dobrý, doporučím všem, koho potkám, a někdy si dám určitě znovu. (Všichni víme, že patrně nedám, ale lidi, jsem to já a všechno, co jsem tu napsala, je pravda.)