 |
| zdroj: imdb.com |
Mindfucky jsem už viděla větší, dějová linie nebyla v podstatě o ničem jiném, než o nich, a Natalie Portman (Nina) hrála vícméně unylou, ufňukanou, nejistou slečnu, kterou hrála sice výborně, ale nebýt těch tanečních představení a proměň v černou labuť, silně bych zvažovala, za co toho Oscara má, nebylo to tak výjimečné - aspoň tedy na její poměry, jsem prostě zvyklá, že hraje skvěle. (Mimoto, proti takovým ufňukaným raněným srnám mám averzi.)
Jediná část dějové linie, která mě skutečně dostala, a kterou jsem si uvědomila až chvíli po dodívání, byla ta, kterou vystihuje citát, který jsem vybrala. Jediný, kdo stál Nině v cestě (damn, už přes rok mám v hlavě koncept na postavu jménem Nina a Aronofsky mě předběhl), byla ona sama a její obavy a sevřenost, tak tu překážku odstranila. Výborná linka, nicméně všechny ty efektní (a nechutné) excesy od ní trochu sváděly.
Z dalšího obsazení musím smeknout před Milou Kunis (Lily), která má podle mě před sebou docela slušnou kariéru, jakmile začne brát komplexnější role. Tady měla jako Lily docela příležitost se vyřádit a líbilo se mi to. (A ta lesbická muchlovačka byla hot.) Vincent Cassel (Thomas) mě příjemně překvapil, byl takovým zvláštním způsobem hot. Rolička Winony Ryder (Beth Macintyre) potěšila.
Celkově vzato, děj tam kolem a kolem byl, jen mi přišel na film o délce hodina a tři čtvrtě prostě málo a strašně zaházený čistě vizuálními vychytávkami, a čekala jsem jak od Natalie Portman, tak od Aronofskyho trochu víc. Ale toho Oscara Natalii přeju, to zase jo.