Alice in Wonderland (2010)

The only way to achieve the impossible is to believe it is possible.

zdroj: imdb.com

IMDb. Burtona miluju, ale Alice in Wonderland mě už v trailerech tolik nesmetla, takže jsem se k ní dostala až teď. Chvílemi to bylo dobře schizoidní, chvílemi až moc jako animovaný film, chvílemi Joan of Arc v kulisách Stardust a celkově jsem moc nevěděla, co si z toho říct, protože příběh byl naprosto jednoduchý - a je vidět, že do toho Burtonovi kecalo studio, protože tohle na něj bylo tak nějak... slabý.

Jediná jistota v tom filmu opět byly herecké výkony. Mia Wasikowska (Alice) je sladká a zvláštně charismatická a ještě jednou ji někde uvidím, asi se do ní totálně zamiluju. Johnny Depp (Mad Hatter) po dlouhé době nebyl Jack Sparrow, Anne Hathaway (White Queen Mirana) byla prostě výborná, dlouho jsem ji chtěla vidět v něčem naprosto šíleném a Alice in Wonderland mi to splnila. Zbožňovala jsem, co dělala s rukama. U Heleny Bonham Carter (Red Queen Iracebeth) jsem na šílené zvyklá, nezklamala a fascinovala mě.

Ale tím to nekončilo, i hlasy pro animované postavy byly vybrané skvěle - Stephen Fry jako Cheshire (aneb ať je to jaká chce verze Alenky, Šklíba to pro mě vždycky vyhrává), Alan Rickman jako Blue Caterpillar Absolem a Timothy Spall jako Bayard. A musím vypíchnout Tima Pigott-Smitha (Lord Ascot), Crispina Glovera (Ilosovic Stayne, the Knave of Hearts) a Lindsay Duncan (Mrs. Kingsleigh) - zas ta ženská!

Celkově jsem nebyla ani zklamaná nebo znuděná, ani ohromená a přikovaná k židli. Byla to celkem příjemná pohádka, co celkem rychle utíkala a v závěrečných titulcích měla fajn písničku. Takže fajn, ale příště víc Burton-faktoru.