Les amours imaginaires (2010)

Il n'y a de vrai au monde que de déraisonner d'amour. - Alfred de Musset

zdroj: imdb.com

IMDb. Les amours imaginaires byly přesně takové, jaké jsem čekala, že budou - snové, silně emotivní, zasahující všechny smysly. Je to zvláštní, ale hlavní, co jsem při tom filmu vnímala, bylo, jak hrozně dlouho jsem neviděla nic, u čeho bych musela číst titulky. Tady je aspoň vidět, jak málo se dívám na filmy, co nejsou v angličtině (nebo češtině).

Předně, obsadili naprosto krásné herce, jejichž smyslnost a živost ještě umocňovaly kostýmy a francouzština. Monia Chokri (Marie) byla přímo stvořená pro vintage, Xavier Dolan (Francis) pro Jamese Deana a Niels Schneider (Nicolas) vypadal skutečně jako vylovený z antiky. Navíc tam hrála výborně využitá francouzská verze Bang Bang (My Baby Shoot Me Down), a prostřihy s různými krátkými příběhy byly geniálně užité a zapadaly do děje. A konec plně odpovídal citátu na začátku.

Les amours imaginaires rozhodně není film, na který by se dalo dívat stokrát dokola, který by si člověk pustil před spaním - navzdory průběhu mě ještě víc mrzí, že nejsem zamilovaná. Do kohokoli. Ale stojí ho za to vidět jednou. A pak třeba za deset let. A pak třeba za deset dalších. Udrží pocity.