Rome: Season 1 & 2

Season 1
1.01 The Stolen Eagle - 1.02 How Titus Pullo Brought Down the Republic - 1.03 An Owl in a Thornbush - 1.04 Stealing from Saturn - 1.05 The Ram Has Touched the Wall - 1.06 Egeria - 1.07 Pharsalus - 1.08 Caesarion - 1.09 Utica - 1.10 Triumph - 1.11 The Spoils - 1.12 Kalends of February

zdroj: imdb.com

Jsou to tři roky, co jsem Rome poznala a navázala díky ní vášnivý jednostranný vztah s Jamesem Purefoyem. Jelikož jsem ale tehdy sledovala na půl oka, rozhodla jsem se ji nasledovat znovu, pozorněji a s čistou hlavou. První sezóna začíná lehce a má skvělé tempo. Od první chvíle znovu vidím, že bromanci mezi poněkud buranským, ale věrným a upřímným Titem Pullem (Ray Stevenson) a inteligentním, ale prudérním a konzervativním Luciem Vorenem (Kevin McKidd), budu milovat. Taky vím, že budu milovat Marca Antonia (James Purefoy), Atiu z rodu Juliů (Polly Walker) a poněkud zvláštní, ne dosud ne úplně vyvinutý vztah mezi nimi. Poznávám, že Ciarán Hinds byl pro roli Caesara vybraný brilantně a že se mi líbí, jaká pozornost je věnována Octavii (Kerry Condon) a Octavianovi (Max Pirkis). Vím, že zahořklá Servilia (Lindsay Duncan) mi nepřestane pít krev a Niobe (Indira Varma) je stejně zajímavá, jako krásná.

Co jsem při prvním koukání neviděla bylo, že nejlepší postavou je rozhodně Caesarův rádce a otrok Posca (Nicholas Woodeson), že Brutus (Tobias Menzies) a Cicero (David Bamber) jsou mnohem zajímavější, než jsem je prve shledávala. Na Pompea (Kenneth Cranham) jsem se dívala taky trošku jinak, než na nucené zlo v dějové linii, a stejně tak na postavu Cata (Karl Johnson). Mimoto, když jsem konečně dávala pozor na perfektně propracovaný seriálový děj, ohromilo mě, jak skvěle klaplo 1.02 - tato epizoda je vůbec skvělým příkladem toho, jako seriál výborně vysvětluje velké historické události jakou pouhé nehody či shody náhod, na které se teď díváme jako na perfektně promyšlená a vykalkulovaná gesta. I takto se dá historie vysvětlit.

Jako při prvním sledování mi trochu vadilo přeskakování bitev, hlavně u Farsala, kde jednu vteřinu čelí Caesar smrtelné přesile, a v druhou je vítězem. Co musím znovu vypíchnout je mimo jiné poněkud nešťastná Pullova láska k Eirene (Chiara Mastalli); Niobeino tajemství; kterak ničemu nerozumící Pullo splodil s Kleopatrou (Lyndsey Marshal) Caesariona; a chvíle, kde rozpolcený Vorenus v 1.11 skočí do arény, aby zachránil Pulla.

První sezóna má velkolepé finále (jedno z nejlepších, co jsem u seriálu viděla), kde všechno ve výborném tempu, jak jsem psala výš, vykrystalizuje v nádhernou akci, která sice nevrcholí u Pompeiovy sochy se slovy "I ty, Brute?", ale i tak je skvělá, hlavně kvůli dojemné a nepředvídatelné Niobeině sebevraždě, i tiché a naprosto ničím neoslavné Caesarově smrti - smrti tyrana - či nové křehké alianci, kterou Eirene vytvořila s Pullem a obnovila tak jejich brutálně přetržený vztah.

Season 2
2.01 Passover - 2.02 Son of Hades - 2.03 These Being the Words of Marcus Tullius Cicero - 2.04 Testudo et Lepus (The Tortoise and the Hare) - 2.05 Heroes of the Republic - 2.06 Philippi - 2.07 Death Mask - 2.08 A Necessary Fiction - 2.09 Deus Impeditio Esuritori Nullus (No God Can Stop a Hungry Man) - 2.10 De Patre Vostro (About Your Father)

zdroj: imdb.com

Po perfektním finále první řady procházíme obdobím emo!Vorena, který musí znovu najít sám sebe a svoje děti, zatímco lítá jak nudle v bandasce mezi Římem a po všech čertech, kam ho táhne Antonius, který si mezitím stačí navždy znepřátelit Octaviana. Zkrátka o dobře, víc, než se hýbe dopředu, sezóna řeší zmatek minulé, jako by si tvůrci pozdě uvědomili, že víc jich nebude - a pak se hrozně přeskakuje čas. Například zápletka s Timonem (Lee Boardman) a jeho bandou byla totálně samoúčelná a navíc.

Z nových postav se mi líbil Agrippa (Allen Leech) coby člověk, se kterým snad Octavia konečně najde štěstí. Výborná byla i Gaia (Zuleikha Robinson), kterou jsem měla ráda, než krouhla Ereine, za to si smrt, jakou zemřela, zasloužila. Co se týče Octavianovy ženy, Livia Drusilla (Alice Henley) byla přesně to, co si Octavian zasloužil.

Líbilo se mi navíc, jak smrt Cicera krásně navazovala na Antoniovu prvosezónovou výhružku, a líbil se mi zničený Antonius v Alexandrii. Druhá sezóna byla celkově hotovým hereckým koncertem pro Jamese Purefoye - myslím, že mu Antonius nabídl spoustu materiálu k hraní a James to zvládl perfektně. Mimoto stále trvám na tom, že výborně zvládli i Kleopatru - neodpovídala sice té typické představě, která o ní panuje, ale schopná a odhodlaná byla stejně. A protože jsem zatížená na tragické romance, Atiina láska k Antoniovi mě stále baví.

Způsob, jakým přeskočili bitvu u Actia mi vadil stejně, jakým tehdy vynechali bitvu u Farsala, a vůbec většinu bitev. Vorenovo na kahánku byla sice dojemné, ale přitom, jak na konci vymlátili obsazení, to bylo spíš jen do počtu. (Proto se přikláním k té teorii, že neumřel, jinak by jeho skon ukázali.) Dostal mě Antonius, jež - ačkoliv byl zhulený a poražený a tak vůbec - nakonec umíral celkem se ctí; dostala mě Atia, vnitřně sice poražená ztrátou Antonia, jehož opravdu milovala, ale ve které je přesto zákmit vítězství, dostal mě ten lesk šílenství v očích Augusta (Simon Woods) a samozřejmě, dostal mě úplný závěr ("Listen... About your father...")

Na konci jsem plně přesvědčená o tom, že nejlepší postavy byly Pullo, jež ušel dlouhou cestu, a Atia, která se změnila od základu. Mimoto jsem této verzi příběhu vděčná za to, že jsem začala na Antonia pohlížet o trošičku jinak, než se všech těch historických knížek - i když ne o moc. Rome byl výborně a kvalitně natočený, vyprávěný a zahraný příběh s dokonalými postavami, u kterého je opravdu škoda, že nedosáhl aspoň ještě jedné sezóny, uspěchané dvojce by to prospělo. I tak je to ale pro mě jeden z nejlepších seriálů vůbec.