Habermannův mlýn (2010)

Tahle válka jednou skončí, nebude trvat věčně.

zdroj: csfd.cz

CSFD. Habermannův mlýn vypráví přesně o tom tématu, kterému se většina českých filmařů, točící o válce a o období po ní, vyhýbala jak čert kříži. Dokonce je to i období, které každý český dějepisář letem světem přeletí a nevrací se k němu. Všichni mluví o tom, co dělali za války a při jejím konci Němci nevinným Čechům, ale nikdo už nevypráví o tom, co dělali po ní Češi nevinným Němcům.

Film se na první pohled jevil jako další projekt, který vznikl jen proto, aby si v něm Karel Roden mohl zahrát (ne, že bych proti nim něco měla), ale nakonec to byl nářez, u kterého jsem zapomínala, proč jsem ho vlastně pustila. Taky jsem pochopila, proč jsem to - nejspíš podvědomě - oddalovala. Vůbec se na to nedívalo hezky a na konec jsem zírala znechucená, plná studu a s vytřeštěnýma očima. Co k tomu říct? Je to holt ta ošklivá stránka lidské přirozenosti, o které by se točit mělo, aby se lidi chytili za nos.

Obsazení bylo výtečné. Výše zmíněný Karel Roden (Březina) si tentokrát i zahrál, i když občas mám pocit, že ho obsazují jen kvůli jménu, které táhne, protože často není moc co hrát, a to je dost škoda. Mark Waschke (Habermann) byl skvěle vybraný (a kocór taky), jen škoda, že byl třeba ten dabing. Zbytek obsazení ani nezklamal, ani nepřekvapil, ale zahrál to dobře, protože mi z nich bylo do jednoho na blití.

Co se týče debaty o faktické přesnosti, ta je mi srdcečně ukradená. Ani jsem netušila, že je to víc, než inspirované skutečností, takže mě ani nenapadlo brát to jako víc, než jen demonstraci. Ale i tak se mi to líbilo, ale jako většina filmů na podobné téma jednou stačilo.