Oběti a vrazi (2000)

Pro lásku vždy obětujeme více, než jsme původně chtěli.

zdroj: csfd.cz

CSFd. Oběti a vrazi jsou jeden z těch filmů, na které jsem se chtěla dívat pokaždé, když jel v televizi, ale vždycky jsem chytila jen ten konec s mrtvou Chýlkovou napasovanou ve skříni a hrozně dlouho mi trvalo, než jsem se podívala na celý film. Já prostě miluju tu českou touhu psát a točit o smutných věcech a nespokojených lidech, možná hlavně proto, že to sama dělám.

Film má téma incestu, které já těžko trávím, je mi to dost nepříjemné, ale i tak se mi opravdu líbil. Je to další příklad toho, jak hrozně jeden druhého ovlivňujeme a jak špatné je zůstat celý život na půli cesty k něčemu, protože to nevede k ničemu, a když, tak to není nic dobrého.

Obsazení bylo skvělé. Monika Hilmerová (mladá Jana) měla skutečně mimiku Ivany Chýlkové (Jana), člověk opravdu věřil, že jsou jedna a tatáž osoba. Karel Roden (Miroslav) byl jako vždycky dokonalý, miluju, když hraje narušené jedince. S ním a Vladimírem Skultéty (mladý Miroslav) jsem takový soulad, jako u představitelek Jany nezaznamenala, ale možná to prostě bylo jen tím, že jsem opět pro Rodena nikoho dalšího neviděla.

Celkově jsou Oběti a vrazi jedním z důvodů, proč milovat české drama. Češi to prostě umí točit, umí vyprávět srdcervoucí příběhy.