 |
| zdroj: knihydobrovsky.cz |
Arnošt Lustig je další z autorů, kterým jsem se během studia na gymplu vyhýbala a po přečtění této sbírky jsem pochopila proč. Za prvé, už to téma je hodně těžké na strávení a ačkoli já se tím ráda mučím, z těch Lustigovým povídek to na mě dolehlo tak nějak víc, než kdy z jakého filmu, nebo dokumentu. Byla sice moje blbost, že jsem si dávala jednu před spaním, ale i tak. A za druhé, způsob vyprávění a styl se nečte lehko, několikrát jsem se musela vracet u určitých vět, zajímavá přirovnání mě vytrhávala ze soustředění a nutila mě zamýšlet se, co se mi tím snaží říct, a občas jsem byla zmatená.
Nechci tím ale říct, že pro to všechno nahoře se k Lustigovi nevrátím, naopak. Myslím, že jsem ho právě objevila.
