To Rome with Love (2012)

If something is too good to be true, you can bet it's not.

zdroj: imdb.com

IMDb. Na To Rome with Love jsem napřed nahlížela značně skepticky, protože Allenovy nové počiny mi neříkají zase tolik, jako ty starší, ale nakonec jsem byla (a možná i proto) velmi příjemně překvapená lehkou absurditou a výborným, nekolísavým humorem celého filmu. Po dlouhé dobře jsem uvěřila ve Woodyho Allena i pro toto tisíciletí a hlavně jsem si dokonale užila kino.

Obsazení bylo naprosto brilantní: měli jsme tam dokonalého Aleca Baldwina (John), který se setká se svou vlastní minulostí, ve které exceluje mimicky zcela dokonalá Ellen Page (Monica) a celá ta povídka nutí zamyslet se nad tím, jak vlastně nahlížíme na intelekt v naší společnosti. Pak si film krade samotný Woody Allen (Jerry), jehož co věta, to perla, doplněný příběhem o zpěvákovi, který mohl zpívat jen pod sprchou a následná představení mi málem utrhla bránici. Kromě Woodyho bavila Judy Davis (Phyllis) a Alison Pill (Hayley).

Naprosto rozkošný byl segment s Penélope Cruz (Anna), který měl v sobě i kromě obvyklých manželských témat neuvěřitelně roztomilou nevinnost. Okouzlila mě v něm Alessandra Mastronardi (Milly), nádherná to žena. Ovšem cenu za absurditu vyhrál segment s Robertem Benignim (Leopoldo), který osobně považuju za nejcennější část filmu právě proto, že to bylo dokonale absurdní a já zase tolik na absurditu nejsem. Tady mě okouzlila.

Obrovské plus má film samozřejmě za nádherné exteriéry Říma, který chci chci chci vidět a příjemně zvolenou hudbu. Navíc se mi tam zalíbila italština. Prostě, To Rome with Love má ode mě jedničku s hvězdičkou třikrát podtrženou!