Lucky Jim (1957)

Oh, lucky Jim, how I envy him.

zdroj: imdb.com

IMDb. Škola může být občas užitečná v tom, že mě donutí podívat se věci, do kterých bych se sama napustila. Stejně jako u knížní předlohy, i u filmové adaptace jsem se dost slušně bavila. Jediné, co mi vadilo byly ty odchylky od knížky, ale kdybych to nedala tak brzy po sobě, patrně by mi ani to tolik nevadilo. Protože jsem to ale dala tak brzy po sobě, nemůžu si prostě pomoct a napadá mě, že je trochu škoda, že filmový Jim má prostě smůlu, kdežto ten knižní si o všechny ty trampoty víceméně říká.

Když odmyslíme toto, Ian Carmichael byl jako Jim prostě výborný. Při čtení knížky mě napadalo, že prostě není fyzicky možné udělat ty grimasy, které Amis popisuje, ale Carmichael mi dokázal, že to možné je. Sharon Acker (Christine Callaghan) byla s tou nádhernou postavou odrazem své doby, ale tak úplně neodpovídala Amisově popisu a filmová Christine nebyla ani tak komplexní. Hugh Griffith (Neddy Welch) byl luxusní, stejně na zabití, jako je knižní předloha, a Bertrand (Terry-Thomas) to samo. Trochu mě mrzelo pojetí Margaret Peel (Maureen Connell) - v knížce je popisovaná jako docela psychicky nemocná, ale ve filmu jenom hodně komicky.

Těžko se dá čekat, že film bude mít stejnou hloubku, jako knížka, ale já to tak nějak čekala a nebylo to tam. Z toho plyne ponaučení, že nikdy nevzejde nic dobrého z porovnávání knihy a její filmové adaptace. Ale jako komedie je to super.