Harold and Maude (1971)

It's best not to be too moral. You cheat yourself out of too much life.

zdroj: imdb.com

IMDb. Chtěla bych říct, že film ke mně došel přes moje extra sofistikované zájmy, ale pravda byla taková, že jsem k němu možná došla přes There's Something About Mary. Ale jestli na mě někdo práskne, že jsem ten film viděla, tak všechno popřu. Každopádně nikdy by mě nenapadlo, že něco tak... no, hloupého bude odkazovat na něco dokonalého a chvílemi wildeovsky břitkého, jako je Harold and Maude.

Přiznám se, že to na mě mělo docela pomalý nástup, ale naštěstí byl zpříjemňován písněmi Cata Stevense, ke kterému si pomalu hledám cestu a hodina a půl jen s těmi melodiemi byla skvělá, navíc doplněná fajn dějem a skvělými dialogy. Haroldovy (Bud Cort) pokusy o sebevraždu byly luxusní (zvlášť ty výrazy, které házel, když se mu podařilo někoho pořádně vyděsit), a jestli se kdy nějaká žijící osoba a na něm nezávisle vytvořená loutka někdy podobali jako vejce vejci, pak to je Harold a Victor Van Dort.

Právě Maude (Ruth Gordon) je nositelkou toho břitkého wildeovství, které jsem zmiňovala. Chvílemi působila zasněně, étericky, (zhuleně), a z toho z ní začala padat taková moudra, že mi uši přecházely. Celý její plán byl ďábelský, ale tak nějak logický a samozřejmý a já ji milovala až do konce. Docela mě dostávala i osobnost Haroldovy matky (Vivian Pickles), někoho tak skvěle cynického jsem dlouho neviděla. Prostě celkově pro mě ten film neměl absolutní slabinu a docela se těším, až se podívám znovu.