Phantom of the Paradise (1974)

“Swan... He has no other name. His past is a mystery, But his work is already a legend. Now he is looking for the new sound of the spheres to inaugurate his paradise. This film is the story of that search, of that sound, of the man who made it, the girl who sang it and the monster who stole it.”

zdroj: imdb.com

IMDb. Kdysi dávno jsem měla takové pravidlo, že se aspoň jednou měsíčně záměrně podívám na špatný film, a když jsem se nedávno dozvěděla o existenci Phantom of the Paradise, řekla jsem si, že by nebylo špatné tu tradici oprášit. A nemohla jsem si proto vybrat lepší film, jelikož tohle byla vskutku pořádná hovadina.

Původně jsem myslela, že zapínám (ve své době) moderní adaptaci Fantoma Opery, ale ukázalo se, že jde spíš o Fausta (a Wiki tvrdí i The Picture of Dorian Gray, ale pro ten mi tam chyběl ta protiváha Swanova obrazu... pokud jí teda neměl být Winslow), a to byl podle mě největší problém toho filmu. Na to, co to bylo, to bylo hrozně překombinované.

Od začátku jsem čekala, že Winslow Leach (William Finley) bude hlavní postavou filmu a nejspíš i byl, ale skoro všichni ho zasínili. Mini Naďa Urbánková Swan (Paul Williams) měl potenciál velkého záporáka, ale na film, kde všechno řeknou nebo ukážou doslovně, ho hrál trochu moc opatrně. Beef (Gerrit Graham) byl prakticky jediná mužská postava, která mě bavila. Phoenix (Jessica Harper) mě na film původně nalákala - Jessicu Harper mám ráda, ale moc často na ni nenarážím - ale byla čistě dějový prostředek, nic víc.

Hudba mi aranžemi připomínala The Rocky Horror Picture Show (jako doslova každý americký film zasazený do 70. let, nemám moc přehled), takže ta mě docela bavila, byť žádnou z písniček jsem si do playlistu nepřidala. Celkově jsem měla trochu problém věřit, že Paradise je žhavý nový klub, do kterého chodí lidi pařit, ale nežila jsem ani v té době, ani v té kultuře, takže co já vím.

Phantom of the Paradise je jeden z těch špatných filmů, u kterých umím pochopit, proč je to dnes kult, ale pro mě moc nefungoval.

Blazing Saddles (1974)

“My mind is a raging torrent, flooded with rivulets of thought cascading into a waterfall of creative alternatives.”

zdroj: imdb.com

IMDb. Blazing Saddles jsem viděla kdysi dávno v televizi a bavila jsem se, protože Mel Brooks (Guvernér William J. Lepetomane) a Gene Wilder (Jim) prostě bývají dobří. Měla jsem to tehdy ale jen na pozadí a trvalo mi věky, než jsem se na to podívala znovu, pořádně a v originále. Bavila jsem se znovu, snad možná ještě víc.

Cleavon Little (Bart) hrál Barta, který lecčím předběhl svou dobu, s grácií a nadhledem, a každá Bartova hláška padla jak prdel na hrnec. Gene Wilder (Jim) je tradičně skvělý a platilo pro něj to stejné jako pro Littlea. Musím vypíchnout i Harveyho Kormana (Hedley Lamarr), jehož komický záporák prostě vyhrál všechny ceny. Madeline Kahn (Lili Von Shtupp) je vždycky úžasná a její karikatura Marlene Dietrich mě dostávala.

Celký ten film dává neuvěřitelně na prdel rasismu a celkové americké zamilovanosti do Divokého západu, "prvních" osidlovatelů a jejich krocení divoké přírody. Hlášky obsahuje neskutečné; ten film stojí za to vidět už jen pro ty hlody, které si vyměňují Bart a Jim. Jediné, co bych filmu vytkla, je ta závěrečná scéna, která se přerodí v naprosto náhodné bourání čtvrté zdi, protáhne se tím tak o deset minut, které pro mě byly úplně zbytečné, a kromě zmatení nedosáhne ničeho jiného, než čeho by se dalo dosáhnout i bez toho. Chápu, že se asi chtěli vyhnout úplnému klišé toho šťastného konce, ale to by tomu zase tak moc neublížilo.

Každopádně i tak skvělá komedie, můžu doporučit.

Same Time, Next Year (1978)

I'm gonna keep coming back every year until our bones are too brittle to risk contact.

zdroj: imdb.com

IMDb. Same Time, Next Year je další z těch filmů, o kterých vím už dlouho a dlouho je chci vidět, ale nějak na to stále nedošlo. Když jsem se na to konečně včera večer podívala, nechápala jsem, že mi to tak dlouho trvalo, a došlo mi, jak moc mi chyběl Alan Alda (George). Byť se tentokrát nepodílel na scénáři, člověk měl pocit, že ta role byla napsaná přímo pro něj. Bylo cítit, že původně šlo o divadelní hru, ale spíš v komornosti a dialozích než v hereckém stylu, a vůbec to nevadilo.

Alan Alda (George) je prostě skvělý. Ta rychlost, s jakou mluví, a přesto je mu dobře rozumět, mě nikdy nepřestane fascinovat. Ellen Burstyn (Doris) se mi ale přece jen líbila trochu víc. Na Doris bylo krásně vidět, jak se mění, prochází jednotlivými fázemi života, a moudří. Na konci mě oba trochu vyděsili, ale nakonec to mělo happy end a úplně se mi ulevilo.

Same Time, Next Year se nebude líbit nikomu, kdo nemá rád dlouhé dialogy, akce tam skutečně moc není, ale má to chytrý a vtipný scénář. Dlouho se mi nestalo, že bych fandila někomu, kdo chce tak moc sedět jedním zadkem na dvou židlích, ale tady to prostě tak bylo.

Avanti! (1972)

Permesso?

zdroj: imdb.com

IMDb. Avanti! jsem shlédla na doporučení a musím říct, že jsem byla hodně překvapená. Čekala jsem bláznivou komedii natočenou příznačně pro sedmdesátá léta v Americe a dostala jsem lehce zasněné, reálně laděné úsměvné drama z prostřední slunné Itálie. Ač to bylo až na hlavní postavy víceméně složené ze šablonovitých postaviček a národnostních předsudků, fungovalo to velmi dobře.

Film volil klasickou šablonu dvou lidí osudem svedených na jednoh místo, z nichž jeden bručí a ten druhý má tolik rozumu, aby pokrčil rameny a užil si to. Jack Lemmon (Wendell Armbruster) bručel vskutku na výbornou, ale líbil se mi jeho faktický tón řeči a to postupné tání, které se mu dělo. Juliet Mills (Pamela Piggott) hrála dokonalou neřízenou střelu. Mám tento typ postav hodně ráda, ale tahle měla navíc k té Holywoodem předepsané roztomilé šílenosti kolem sebe závoj jakéhosi reálného trápení. Její příběh to ale tak nějak vysvětlil, takže jsem ji na konci milovala. (Jen upřímně doufám, že se celý její život nebude nakonec točit jen kolem každoročního měsíce v Itálii, bylo by mi jí hrozně líto.)

Nejvíc mě ale patrně bavil Carlucci (Clive Revill), který měl pod palcem jak hotel tak jeho hosty, všude měl nějakou rodinu a uměl by se vykecat i z posledního soudu. Scénář pro něj měl nejlepší hlášky, především díky němu jsem se u filmu smála nahlas. Jestliže Armbruster musel plavat nahý jen v černých ponožkách, aby pak Carlucci mohl pronést, "There is just one thing that puzzled me. The black socks... Is it because you are in mourning?", stálo to za to. Ovšem bez kontextu to nefunguje, prostě si to pusťte. Tak.

Ultimo tango a Parigi (1972)

It's better not knowing anything.

zdroj: imdb.com

IMDb. Já patrně jednou umřu na tu svou touhu vidět tolik filmových legend, kolik jich tu jen je. Ultimo tango a Parigi jsem nechala ležet dlouho po nasledování, aby se mi to v hlavě správně rozleželo, ale i tak musím s politováním říct, že jsem v tom filmu nenašla nic hodnotného, právě naopak absolutně jsem se zhrozila, že ta nejslavnější "milostná" scéna je nezpochybnitelné znásilnění.

Marlon Brando (Paul) byl příhodně nechutný a Maria Schneider (Jeanne) vypadala sladce naivně, ovšem hrála extrémně blbou slečnu. Ani jsem s ní tak úplně nemohla soucítit, protože - ač rozumím tomu, že byla zamilovaná - nechápu její touhu s tím člověkem zůstávat. Konec byl působivý a popravdě jsem ho tak úplně nečekala. Řekla bych, že dobře že tak, ale asi se mi moc nelíbí ty důsledky, které to bude mít pro Jeanne.

Ve finále bych se bez toho filmu asi určitě obešla.

Annie Hall (1977)

I feel that life is divided into the horrible and the miserable.

zdroj: imdb.com

IMDb. Annie Hall je jeden z těch ikonických filmů, u kterých mi trvalo překvapivě dlouho, než jsem se na ně konečně podívala. A měla jsem to udělat mnohem dřív, skvěle jsem se bavila a skutečně od srdce jsem se zasmála. Allenovský humor v plné síle.

Diane Keaton (Annie Hall) jsem nepoznala, abych pravdu řekla. Zpětně nechápu jak je to možné, ale během sledování jsem si vůbec neuvědomila, že je to ona. Woody Allen (Alvy Singer) byl typický allenovsky neurotický jedinec, ale rozhodně jeden z nejvyvedenějších. Potěšil Christopher Walken (Duane Hall).

Prostě, až mě někdo někdy požádá, abych mu doporučila nějaký Allenův film, Annie Hall bude na jednom z předních míst.

Caligula (1979)

I have existed from the morning of the world and I shall exist until the last star falls from the night. Although I have taken the form of Gaius Caligula, I am all men as I am no man and therefore I am a God.

zdroj: imdb.com

IMDb. Prostě jsem musela vidět, jak vypadá film, který byl z části točen jako epický historický kousek (napsán Gore Vidalem a režírován Tinto Brassem) a z části jako porno (režírované Giancarlem Luiem a Bobem Guccionem, zakladatelem Penthouse). Musím přiznat, že výsledný produkt nebyl tak špatný, jak jsem čekala, že bude. A opět se potvrdilo, že je jen málo věcí děsivějších než Malcolm McDowell.

Tiberius (Peter O'Toole) byl dokonale nechutný a krásně šílený, to stejné Caligula (Malcolm McDowell). Na Drusillu (Teresa Ann Savoy) jsem si nebyla schopná udělat názor, za to Caesonia (Helen Mirren) byla naprosto skvělá - kdo by čekal, že má Helen Mirren něco takového ve filmografii.

Nedovedu si představit, že bych se na to podívala znovu - na to je Malcolm McDowell asi moc děsivý - ale bylo to fajn.

What's Up, Doc? (1972)

Listen, kiddo, you can't fight a tidal wave!

zdroj: imdb.com

IMDb. What's Up, Doc? je jeden z filmů, které se mi tu válí tak dlouho, že když jsem se konečně podívala, neměla jsem už žádná očekávání. A královsky jsem se bavila, rozhodně jedna z nejpovedenějších komedií, které jsem viděla. Honička v ulicích San Francisca byla dokonalá (a to normálně na honičky moc nejsem), scéna u soudu ještě lepší... Prostě okamžitě jsem film zařadila mezi osobní klasiky.

Barbra Streisand (Judy Maxwell) je skvělá herečka, ale ještě lepší komediální herečka, ten suchý způsob, jakým pronášela repliky, mě zabíjel. Ryan O'Neal (Howard Bannister) je kus, nemůžu uvěřit, že jsem na něj doteď nikde nenarazila. Madeline Kahn (Eunice Burns) byla skvělá, Eunice mě bavila stejně jako Elizabeth.

Každopádně jako obvykle, když se mi opravdu něco líbí, nemám k tomu moc co říct. Podívejte se na to, je to boží.

Young Frankenstein (1974)

For what we are about to see next, we must enter quietly into the realm of genius.

zdroj: imdb.com

IMDb. Filmy Genea Wildera jsem měla na mušce od toho, co jsem viděla (a zamilovala se do) Willy Wonka & the Chocolate Factory a pak v televizi zahlédla Blazing Saddles, který si od té doby chci zopakovat. Nějak jsem ale padla na Young Frankenstein a protože je Wilder i spoluautor filmu, šla jsem do toho. A bavila jsem se naprosto skvěle, automaticky film řadím mezi naprostou klasiku. Nádherný humor a nádherně šílený Gene Wilder stačili, abych se do toho filmu zamilovala.

Neviděla jsem hororových filmů moc, ale i tak jsem pochopila, jak lahodnou parodií Young Frankenstein je. Dr. Frankenstein (Gene Wilder) - vyslovováno "frankenstýn" - je zase jednou nádherný magor. Wilder to umí zahrát s takovou elegancí, že jsem předem zaháčkovaná. Igor (Marty Feldman) moje druhá nejoblíbenější postava, mi chvílemi z nějakého důvodu připomínal Riff-Raffa, ale to mu neubralo na epičnosti. Frau Blücher (Cloris Leachman) byla předmětem skvělého vtipu a vděčím jí za existenci "Ovaltine?".

Přiznávám, že příšera (Peter Boyle) byla hodně na periferii mého zájmu, ale jak Inga (Teri Garr), tak Elizabeth (Madeline Kahn) byly obě naprosto dokonalé. Prostě ano, řekněme si to narovinu, nemám tomu co vytknout. Je to boží. Tak.

A Clockwork Orange (1971)

There was me, that is Alex...

zdroj: imdb.com

IMDb. Do filmové adaptace jsem se moc nehrnula, protože jak jsem psala už v příspěvku ke knížce, je to americká verze. Ukázalo se ale, že zkrácený konec nebylo to hlavní, co mi na tom filmu vadilo. Přišlo mi, že se snažili udělat Alexe lepšího, než byl.

Ve filmu s ním dvě dívky z prodejny desek spaly dobrovolně, v knížce je znásilnil. Pár excesů ubrali a přišlo mi, že když se Alex dozvěděl, že tu starou ženu zabil, cítil jako lítost, zatímco z knížky jasně plyne, že mu jen došlo, že je to zlé, že jde opravdu sedět. Ale to je čistě otázka mého porozumění, vůbec to tak být v tom filmu nemuselo.

Další problém byly kulisy a kostýmy, při čtení jsem si je představovala jinak, stejně tak oba přepadené domy a jejich obyvatele. To je obvyklý problém představivosti při čtení versus představitosti někoho jiného, ale nic to nemění na faktu, že kolem a kolem Kubrick zkrátka spíš domýšlel, než aby interpretoval nebo snad nedejbože adaptoval.

Celkově jsem s tím filmem nebyla moc spokojená, možná jsem měla přehodit pořadí a napřed ho vidět, takhle ho knížka prostě úplně zastínila a udělala zcela nedostatečný, takže zase jednou nechápu, proč je to legenda.

Willy Wonka & the Chocolate Factory (1971)

There is no life I know to compare with pure imagination. Living there, you'll be free if you truly wish to be.

zdroj: imdb.com

IMDb. Už nějakou dobu jsem věděla, že Charlie and the Chocolate Factory je remake něčeho, ale nikdy jsem nevěděla, že to něco je tak skvělé, v mnoha ohledech lepší, než remake, a že je to vytvořené podle knižní předlohy Roalda Dahla, o čemž slavnostně přísahám, že to bude to první, co přečtu, jakmile konečně udělám bakaláře.

Původní Willy Wonka (Gene Wilder) je nádherný cynik a psychopat, původní dějová linie je mnohem méně komplikovaná, ale za to víc soustředěná a lépe se sleduje. Navíc si to moc hezky hraje s angličtinou a její melodičností. Celkově mi to přišlo mnohem hlubší, dialogy jsou skvělé a vtipné, některé citáty jsou dokonalé ("Candy is dandy, but liquor is quicker." nebo "A little nonsense now and then is relished by the wisest men.") a prostě byla jsem z toho nadšenější, než jsem čekala, že budu.

Vzhledem k tomu, že se mi to líbilo, nemám, co dalšího bych k tomu napsala. (Snad jen, že nechápu, proč z toho ještě nikdo nenatočil horor.)

Harold and Maude (1971)

It's best not to be too moral. You cheat yourself out of too much life.

zdroj: imdb.com

IMDb. Chtěla bych říct, že film ke mně došel přes moje extra sofistikované zájmy, ale pravda byla taková, že jsem k němu možná došla přes There's Something About Mary. Ale jestli na mě někdo práskne, že jsem ten film viděla, tak všechno popřu. Každopádně nikdy by mě nenapadlo, že něco tak... no, hloupého bude odkazovat na něco dokonalého a chvílemi wildeovsky břitkého, jako je Harold and Maude.

Přiznám se, že to na mě mělo docela pomalý nástup, ale naštěstí byl zpříjemňován písněmi Cata Stevense, ke kterému si pomalu hledám cestu a hodina a půl jen s těmi melodiemi byla skvělá, navíc doplněná fajn dějem a skvělými dialogy. Haroldovy (Bud Cort) pokusy o sebevraždu byly luxusní (zvlášť ty výrazy, které házel, když se mu podařilo někoho pořádně vyděsit), a jestli se kdy nějaká žijící osoba a na něm nezávisle vytvořená loutka někdy podobali jako vejce vejci, pak to je Harold a Victor Van Dort.

Právě Maude (Ruth Gordon) je nositelkou toho břitkého wildeovství, které jsem zmiňovala. Chvílemi působila zasněně, étericky, (zhuleně), a z toho z ní začala padat taková moudra, že mi uši přecházely. Celý její plán byl ďábelský, ale tak nějak logický a samozřejmý a já ji milovala až do konce. Docela mě dostávala i osobnost Haroldovy matky (Vivian Pickles), někoho tak skvěle cynického jsem dlouho neviděla. Prostě celkově pro mě ten film neměl absolutní slabinu a docela se těším, až se podívám znovu.

Summer of '42 (1971)

Nothing from the first day I saw her, and nothing that has happened to me since, has ever been as frightening and as confusing, for no person I've ever known has ever done more to make me feel more sure, more insecure, more important and less significant.

zdroj: imdb.com

IMDb. Na Summer of '42 jsem narazila při jednom díle seriálu Family Guy, kde to Brian bezostyšně vykradl a pak se k tomu přiznal. Ten úsek, který vykradl (v citátu nahoře) se mi zalíbil, tak jsem si myslela, že by tam té poetiky mohlo být víc. A možná i bylo, ale spíš to asi docení někdo, kdo prožil svou první sexuální zkušenost v létě 1942.

Celkově to pro mě bylo příliš dlouhé, ne moc přesvědčivé, ti uhrovatí kluci se mi nelíbili, a navíc pokud se mě někdo snažil přesvědčit, že takto skutečně mluvili, tak se mu to opravdu nepovedlo. Jennifer O'Neill (Dorothy) byla ale nádherná a spolu s tím ostrovem přiváděla vizuální stránku k dokonalosti.

Celkově ale pokud se ještě někomu zalíbila ta věta, tak si ji může zkopírovat a film si směle odškrtnout, ani to za to moc nestojí.

Carrie (1976)

They're all gonna laugh at you.

zdroj: imdb.com

IMDb. Existenci tohoto filmu a jeho status filmové klasiky jsem měla zastrčené někde hluboko v hlavě a nějak jsem se do toho stále nehrnula, i když jsem měla nachystáno. Přesvědčila mě teprve tato fotka krásné Kate Mara pro ELLE, takže jsem na to konečně skočila.

Hned zkraje musím říct, že se Carrie nedivím. Já bych ty slepice podřezala všechny hned v té šatně na začátku, pak bych vzala lopatou tu šíblou matku, a bylo by vymalováno. Je smutné, že jako obvykle padlo dost nevinných, ale když se kácí les, tak holt padají třísky. Na začátku toho filmu ji chápete, ke konci si říkáte, že to nemusela tak přehánět, ale nikdo s klidným srdcem nemůže říct, že neměla důvod být naprdnutá.

V tom filmu je dost přesvědčivé vykreslená opravdu odporná šikana a jak daleko jsou lidi (a je jedno, v jakém věku) schopni zajít jen, aby někomu ukázali, že je jiný, než zbytek. Je smutné, že film byl natočený v roce 1976, teď je 2012 a pořád se nic nezměnilo. Lidi jsou furt stejně hnusní (středoškoláci ještě hnusnější) místo, aby přicházeli k rozumu. Zkrátka a dobře, člověk se v tom filmu tak trochu najde, i když je to hyperbola, což opravdu není dobré znamení.

Sissy Spacek (Carrie) byla těžce dokonalá - nevinná i tak trochu děsivá zároveň. John Travolta (Billy) hrál výborného dementa, to se mu musí nechat. Trochu mě na tom filmu ničilo tempo - nic, nic, nic (ani moc napětí), a pak buch buch a zdar. Pro mě to klasika rozhodně není ve smyslu, že bych se k tomu vracela, ale vyloženě špatné to taky není.

Cabaret (1972)

Divine decadence, darling!

zdroj: imdb.com

IMDb. Už od New York, New York jsem chtěla vidět něco dalšího s Lizou Minnelli a jelikož sleduji Glee, sáhla jsem po Cabaretu bez ohledu na to, o čem ten film je. Bylo dost příjemné jít do něčeho zase naslepo.

Liza Minnelli byla jako vždycky skvělá, zbytek obsazení mi nic neříkal, nicméně co mě dostalo, byla absolutní aktuálnost některých čísel - jak trademarkové Cabaret, tak hlavně Money, což prostě funguje stále, a nej jen při nástupu nacismu. To byla vlastně taky linie, která mě překvapila - čekala jsem milostné drama, ale taková zatíženost historií, zajímavé charaktery, vztahové propletence... Docela mě ten film pohltil a dost mě i přestalo zajímat předvídat děj, takže Brianovo, "Where's your fur coat?" mě úplně zmrazilo, i když to nebylo tak překvapivé.

Postava Sally mi silně asociovala knižní Holly Golightly (koncekonců, autor knižní předlohy Christopher Isherwood byl Capoteho mentor), byla výborná a fascinovala mě její image. A pokud jde o moje nejoblíbenější hudební číslo, to bude jednoznačně a překvapivě Maybe This Time, a musím prostě zmínit tuto hlášku: "The Nazis are just a gang of stupid hooligans, but they do serve a purpose. Let them get rid of the Communists. Later we'll be able to control them." Vsadím se, že v té Argentině ho pak moc netočilo, jak se sekl.

Takže kolem a kolem... Dlouhý a těžký film, není to žádný relax, ale každá minuta stojí za to, aby to člověk viděl minimálně jednou. Nevím, jestli si někdy troufnu znovu na celý film, ale líbilo se mi to a jsem ráda, že jsem to viděla. (Mimochodem, ten film vyhrál neuvěřitelných 8 Oscarů - herec ve vedlejší roli (Joel Grey), herečka v hlavní roli (Liza Minnelli), kulisy, film, režisér, střih, hudba, zvuk.)

New York, New York (1977)

Do I look like a gentleman to you in this shirt and these pants?

zdroj: imdb.com

IMDb. Dvě a půl hodiny bylo moc, některé scény (průřez Francininým muzikálem, ukázka tolika představení etc.) byly zbytečné. A trochu, tak trochu, mi to celým příběhem připomínalo The Way We Were.
 
Roberta De Niro-a jsem tam skoro vůbec nepoznala, až když mi povědomost Jimmyho začala připadat neúnosná, tak mě to trklo. Konečně jsem pochopila, proč dámy v Sex and the City 2 tak jásaly, když na Stanfordově a Anthonyho svatbě začala zpívat Liza Minelli. A kolem dokola, moje třetí setkání s Martinem Scorsesem (The Aviator, Shutter Island) proběhlo dobře.

Celý příběh je hodně zvláštní, ale výborný, a tempo vyprávění mu prostě sedí. (Až na ty vycpávky, které jsem zmiňovala hned na začátku.) Francine (Liza) a Jimmy (Robert De Niro) mají skvělou chemii, ale zároveň si tak dokonale nesedí, že tomu jejich příběhu nelze nevěřit. Milovala jsem jejich charaktery, a každý kousek k jejích příběhu.

Také musím zmínit konec, který byl prostě dokonalý - jak příběhově, od pohledu na "EXIT" až po poslední záběr na boty a první tóny New York, New York - tak z tvůrčího hlediska. Nechat Francine zpívat New York, New York jako první, a až pak dát závěr filmu, to bylo skvěle originální a překvapivé. Trochu jsem očekávala The Bodyguard konec. Kolem a kolem skvělý film, ale přiznám se, že ta délka mě trochu odrazuje od opětovného shlédnutí. Ale to nebude věčně.

The Rocky Horror Picture Show (1975)

And crawling, on the planet's face, some insects, called the human race. Lost in time, and lost in space... and meaning.

zdroj: imdb.com

IMDb. Pokud chcete pochopit význam zkratky OMGWTF, tohle je ten správný film. Jedna z nejlepších parodií, kterou jsem kdy viděla, a také jeden z mála filmů, který funguje i s absencí jakéhokoli slušného děje.

Uvědomila jsem si (během toho, kdy jsem to viděla večer poprvé a den na to znovu) dvě věci, a to 1) až se dostanu od NY, The Rocky Horror Picture Show bude první, na co se půjdu podívat a 2) Willovi v Glee scénáristi vážně vyrazili mozek z hlavy, když mu do ní vkládali nápad dělat tohle na školní besídce.

Nicméně, The Rocky Horror Picture Show doporučuji všem milovníkům parodií a lechtivých, zvrhlých a kontroverzních věcí se spoustou zpěvu. Tim Curry (kterého si vybavuji jen jako recepčního z Home Alone 2) a jeho Frank-N-Furter se pro mě stali naprosto legendou, a kdybych měla jen trochu víc odvahy, určitě si sestavím jeho kostým na Halloween/maškarní/whatever. Frank je prostě geniální.

Musím smeknout i před Susan Sarandon (Janet), o které jsem netušila, že má ve filmografii takovou jízdu. Zbytek obsazení byl také samozřejmě výborný, je na nich vidět, že si to užívají a že svoje postavy znají - tvůrci udělali moc dobře, že obsadili divadelní ansábl. Celkově je to jeden z nejlepších úletů, který jsem kdy viděla, a vidím tam i silnou podlinku, která není parodií ničeho. Je to prostě dokonalé, ne pro každého, ale pro mě rozhodně... A uvidíme, pro koho dalšího v mém okolí. (A opravdu je to 'fabulously freaky', jak říkají v traileru.)

The Great Gatsby (1974)

Let us show friendship for a man when he's alive, not after he's dead.

zdroj: imdb.com

IMDb. Tak dlouho jsem se na to chtěla podívat a přečíst si to, až to šlo v televizi dřív, než jsem stihla jak knížku, tak originální znění. Zvládla jsem ale oboje, napřed češtinu, a pak originál.

Užila jsem si to, a možná právě proto, že jsem knižní předlohu nečetla. Jediné, k čemu jsem měla výhrady, byla Mia Farrow (Daisy) (i když tradičně krásná), zdálo se mi, že trochu přehrává. (A ta dabérka tomu fakt nepomáhala, originál je o dost snesitelnější.)

Jak jsem napsala výš, nemůžu posoudit, jak byl film věrný knižní předloze, takže mi bude muset stačit, že se mi líbil. Robert Redford (Gatsby) byl výborný, pobavil mě Edward Herrmann v miniroličce Klipspringera. A film celkově byl příjemný. Jo, líbilo se mi to.

The Way We Were (1973)

In a way he was like the country he lived in. Everything came too easily to him.

zdroj: imdb.com

IMDb. Protože Carrie řekla, že miluje miluje miluje ten film, a Miranda řekla: "Oh my God it's so good." (Ehm.) A je to, je to 'so good'. Uznávám, že sem tam to na mě bylo příliš dlouhé, moc rozvleklé, ale na konci to má všechno svůj důvod, a kdyby bylo něco kratší, něco tam chybělo, už by ten film vůbec nedával smysl.

Barbra Streisand (Katie) byla prostě nádherná, a taky moc dobrá. Robert Redford (Hubbell) zase tak nádherný podle mě nebyl, ale dobrý byl. Měli úžasnou chemii a skvěle se doplňovali, nezdálo se mi, že by to mělo hluché místo.

Z dnešního hlediska pár věcí tak úplně nechápu, ale i tak tvoří film skvělý a docela nesmrtelný celek, řekla bych. (Plus ta písnička, it's so good.) Nejemotivnější je pro mě stejně asi závěrečná scéna, a svým způsobem je pro mě K-K-K-Katie inspirativní, jak se nezastaví a dře a dře... Chtěla bych to umět. Taky se mi líbilo, že z hlediska člověka, který žije v zemi s rudou minulostí, byl film tak trošičku překvapují - kdo by čekal, že hlavní hrdinka bude komunistka. Prostě, film ve spoustě věcí překvapil, nebyl předvídatelný a byl super. Howgh.

Everything You Always Wanted to Know About Sex * But Were Afraid to Ask (1972)

“When it comes to sex, there are certain things that should always be left unknown. And with my luck, they probably will be.”

zdroj: imdb.com

IMDb. U některých lidí se člověk musí rozmýšlet, jestli jsou magoři, nebo geniální, a většinou na nic nepřijde. Woody Allen ovšem musí být geniální, nevztahují se na něj absolutně žádné tabulky. No zkuste si někam zařadit obří vraždící ňadro. Nic, co?

Těžko říct, která povídka se mi líbila nejvíc, i když musím uznat, že ovce mě skutečně zpracovala. Roznesla mě na kopýtkách tak, že ani to obří ňadro už mě nedostalo víc. Prostě geniální, jak už jsem řekla. Kdybych mluvila dál, byl by to trapas.