Carrie (1976)

They're all gonna laugh at you.

zdroj: imdb.com

IMDb. Existenci tohoto filmu a jeho status filmové klasiky jsem měla zastrčené někde hluboko v hlavě a nějak jsem se do toho stále nehrnula, i když jsem měla nachystáno. Přesvědčila mě teprve tato fotka krásné Kate Mara pro ELLE, takže jsem na to konečně skočila.

Hned zkraje musím říct, že se Carrie nedivím. Já bych ty slepice podřezala všechny hned v té šatně na začátku, pak bych vzala lopatou tu šíblou matku, a bylo by vymalováno. Je smutné, že jako obvykle padlo dost nevinných, ale když se kácí les, tak holt padají třísky. Na začátku toho filmu ji chápete, ke konci si říkáte, že to nemusela tak přehánět, ale nikdo s klidným srdcem nemůže říct, že neměla důvod být naprdnutá.

V tom filmu je dost přesvědčivé vykreslená opravdu odporná šikana a jak daleko jsou lidi (a je jedno, v jakém věku) schopni zajít jen, aby někomu ukázali, že je jiný, než zbytek. Je smutné, že film byl natočený v roce 1976, teď je 2012 a pořád se nic nezměnilo. Lidi jsou furt stejně hnusní (středoškoláci ještě hnusnější) místo, aby přicházeli k rozumu. Zkrátka a dobře, člověk se v tom filmu tak trochu najde, i když je to hyperbola, což opravdu není dobré znamení.

Sissy Spacek (Carrie) byla těžce dokonalá - nevinná i tak trochu děsivá zároveň. John Travolta (Billy) hrál výborného dementa, to se mu musí nechat. Trochu mě na tom filmu ničilo tempo - nic, nic, nic (ani moc napětí), a pak buch buch a zdar. Pro mě to klasika rozhodně není ve smyslu, že bych se k tomu vracela, ale vyloženě špatné to taky není.