Coriolanus (2011)

Before him he carries noise and behind him he leaves tears. Death, that dark spirit, in his nervy arm doth lie. Which, being advanced, declines, and then men die.

zdroj: imdb.com

IMDb. Coriolanus mě lákal, když jsem se dozvěděla o obsazení. Pak jsem se ale taky dozvěděla, že je to zase nějaký zmodernizovaný Shakespeare a lákat mě to přestalo. Shakespeare je pro mě většinou peklo sám o sobě, natož tak zmodernizovaný, a to i v případě, že to režíruje Ralph Fiennes a hraje tam hlavní roli. Navíc mi vadilo to přenesení do víceméně současnosti, protože tím pro mě Řím ztratil kouzlo. Asi mě rajcují hlavně prostěradla a smetáky na přilbách.

Moc nepomohlo ani výborné obsazení. Výše zmíněný Ralph Fiennes (Gaius Marcius Coriolanus) byl jako vždycky luxusní, navíc tady opět působil krásně zle a asociálně, což je něco, co mám u něj ráda. Gerard Butler (Tullus Aufidius) byl definice rajcovnosti, ale zvlášť u něj jsem měla ten problém, že jsem mu z těch veršů nevěřila ani slovo a nepůsobil vůbec přirozeně, jako by ty repliky drtil mezi zuby během učení a divák mohl čekat, že mu dřív nebo později přiletí na hlavu scénář. Brian Cox (Menenius Agrippa) a Vanessa Redgrave (Volumnia) byli jako obvykle super.

S Jessicou Chastain (Virgilia) jsem se setkala poprvé, ale zaujala mě, stejně jako Lubna Azabal. Celkově je můj názor možná ovlivněný tím, že jsem k tomu sedala s tím, že se mi to nebude líbit, nicméně nějak si nedovedu představit scénář, kde by se mi to líbilo. Shakespearův text mi nepřijde krásný, jen zmatený, přednes byl tak nějak umělý, nespojilo se to dohromady, a víceméně jsem se dost nudila.