 |
| zdroj: biblio.com |
Dočetla jsem dnes cestou do školy potom, co jsem vstávala v šest hodin ráno, a byla jsem zralá na to, abych skočila pod nejbližší tramvaj.
Nineteen Eighty-Four má úžasnou schopnost sebrat člověku všechnu chuť do života ve chvíli, kdy se pokusí se do té knížky a jejích postav vžít. Musím říct, že před přečtením jsem měla jen velmi vágní představu, o čem to vlastně je, takže jsem byla dějem vlastně dost překvapená. Nechala jsem se obehrát stejně, jako Winston, a sežrala jsem jim to i s navijákem. Ta knížka byla až odporně sugestivní. A na pochopení doublethink jsem vynaložila víc energie, než jsem čekala. (Pořád si nejsem jistá, jestli jsem to pochopila správně.) Další věc, která mě překvapila je, že jsem měla Orwella zafixovaného jako autora s hrozně složitým jazykem, ale ta složitost nebyla ve formě, nýbrž v obsahu. A i odtamtud se vytrácela, když se to četlo pozorně. Už to nechci nikdy číst znovu.
