 |
| zdroj: imdb.com |
Přesto ale vždycky zkusím jakoukoliv novinku, se kterou přijde (aneb jak zpívá Bára Poláková „jak se ale bránit můžu? jsem cílová skupina“) a poslušně čekám, až budu zklamaná. Grotesquerie jsem jim žrala i s navijákem až do sedmé epizody - byť připouštím, že to věčné přidávání míst činu, na které se děj vlastně nesoustředil, mi začalo lézt na nervy mnohem dřív - ale tam mě úplně ztratili. Poslední tři díly jsem jela najednou hlavně proto, abych to měla z krku.
Jedním z hlavních taháků pro mě byla Niecy Nash-Betts (Lois Tryon), kterou jsem od Scream Queens chtěla vidět ve vážné roli policistky a nebyla jsem zklamaná ani trochu. Lois byla jedna z těch postav, které je těžké mít rád, ale zároveń jsem s ní tak nějak souzněla a působila na mě naprosto realisticky, což byl patrně hlavní důvod, proč mě to tak vtáhlo. Druhým tahákem pro mě byla Lesley Manville (Cherry Redd), kterou jsem zatím neviděla v roli, kde by mě zklamala, a ani Redd nebyla zklamáním. Víc se mi líbila její první verze à la sestra Ratched, ale v The Stinging Aroma of Sulfur měla taky fantastické momenty.
Největším objevem seriálu pro mě byla Micaela Diamond (sestra Megan / Chief Duval), u které upřímně doufám, že ji minimálně v Murphyho projektech potkám častěji. Jako postava mě víc bavila sestra Megan, což nepřekvapí absolutně nikoho, ale „skutečná“ (?) Megan měla podle mě s Lois mnohem zajímavější vztah a jestli by mě něco do druhé řady zajímalo, tak toto. Úplně stejně to mám s Raven Goodwin (Merritt Tryon): herečka mě zaujala hodně, postava mě víc bavila v první části čistě protože proč se někdo sabotuje je pro mě vždycky zajímavější než proč uspěje.
Nijak se netajím tím, že mám slabost pro zlobivé katolické kněze (ne zlobivé ve smyslu pedofilů, ale zlobivé ve smyslu protivící se celibátu a katolické etice obecně), takže otec Charlie (Nicholas Alexander Chavez) mě samozřejmě bavil a jeho interakce s Megan byly přesně, co jsem potřebovala (hlavně protože Megan v nich nebyla pasivní). Dr. Mayhew byl klasický dobytek a popravdě tam nebyl dost na to, aby mě čímkoliv zaujal, takže tady byla druhá polovina taky trochu downgrade. Největší downgrade měla ovšem postava Marshalla Tryona (Courtney B. Vance), který byl mlčící v komatu pro příběh mnohem větším přínosem, vzhůru mě vyloženě obtěžoval.
Dál mě překvapil Santino Fontana (Dr. Witticomb) - hlavně protože jsem ho vůbec nepoznala - a Travis M. Kelce (Ed Laclan), který nebyl tak špatný, jak jsem čekala, nicméně jeho obsazení je pořád úplně to stejné, co udělali v poslední řadě AHS (byť ne s tak katastrofálními důsledky) a jestli něco kdy zasadí hřebík do rakve mému vztahu s Murhphyho projekty, budou to tyhle jeho spády obsazovat ne podle schopností, ale pro ten snadný marketing.
Grotesquerie má kontinuální zápletku, takže vypichovat epizody nedává moc smysl, ale přesto musím zmínit Coordinates, protože ten I Don't Know How to Love Him duet v autě jsem si hodně užila, a I Think I'm Dead, protože na konci jsem zahlédla záblesk toho, co mě na seriálu tolik bavilo na začátku. Co se týče řady celkově, výprava a způsob vyprávění mi hodně připomínaly Hannibala, ale Fullerův symbolismus a elegance byly plně nahrazené Murphyho okázalostí a celkovým „more is more“ přístupem, což mu nevyčítám - je to jeho dobře známý MO - ale ve spojitosti s vážně zobrazeným groteskním násilím to rozhodně není pro každého.
Grotesquerie dle otevřeného konce rozhodně čeká na druhou řadu, ale já popravdě nevím, jestli mě zajímá. Kdyby nikdy nepřišlo Unplugged, Grotesquerie nebyl předvídatelně otec Charlie a celou tu tezi, že vrah cílí speciálně na Lois, skutečně propracovali, dost pravděpodobně by mě měli ještě aspoň na další tři řady, ale takhle je to přesně to, čemu říkám „pěkná murphyovina“. A je to fakt škoda.