| zdroj: studiodva.cz |
Studio DVA. Letos jsem sice byla v divadle víc než v několika předchozích letech dohromady, ale neměla jsem úplně štěstí na představení. Noční spoje mi prakticky spadly do klína a protože se mi líbilo obsazení (a protože jsem to měla zadarmo), nenechala jsem si to ujít. A byla jsem velmi příjemně překvapená.
Příběh se sice ze začátku tváří trochu dramaticky, ale pak se rychle objeví humor, který je spíš slovní než situační, ale hlavně není primitivní a zbytečně sexualizovaný, jak to poslední dobou bývá nešvarem. Příběh byl jednoduchý a docela předvídatelný, ale vůbec mi to nevadilo, dívalo se na to dobře a hodně rychle mi představení uběhlo. Nedozvěděla jsem se v něm sice žádné hluboké pravdy, ale na ně si to ani nehrálo a to samo o sobě bylo docela osvěžující.
Šla jsem do divadla hlavně kvůli Karlovi Rodenovi (Viktor), který byl jako neurotický manžel z povolání (čti jako muž, kterého drží při životě jeho ženy a on ještě remcá, jak nedokonale to dělají) nesmírně přesvědčivý, ale skutečně mě dostala Anna Šišková (Bela) jako velmi intenzivní vlezlá matka a lehce manická žena, kterou jsem ale navzdory faktu, že nejsem matka ani Slovenka, chápala ze všech postav asi nejvíc.
V jádru příběhu byl milenecký pár Viktorovy současné přítelkyně Jany (Jitka Schneiderová) a Viktorova a Belina syna Petra (Štěpán Benoni), který byl stejně předvídatelný jako předem odsouzený k zániku a jako takový mě moc nezajímal. Jana sama byla jedna z ženských (postav), které neumím pochopit: narazit si o dvacet let staršího chlapa, který jako otec už jednou selhal, a pak se divit, že nechce další dítě - a především vůbec s takovým materiálem dítě chtít - je nejen mimo mé chápání, ale hlavně porozumění.
Petr byl postava vytvořená na míru Janiným potřebám, takže tam není co chválit ani vytknout, ale Štěpán Benoni z jeviště vyzařoval klidnou laskavost, která na mě tak fungovala, až jsem si skoro ani nevšimla, že na rozdíl od ostatních nemá moc co hrát.
Scéna byla minimalistická, ale tím způsobem, který mám ráda, tj. s multifunkčními kulisami, které dostatečně dokreslovaly atmosféru bez toho, abych musela usilovně přemýšlet, co tam mám vlastně vidět.
Celkově jsou Noční spoje příjemné, efektivně odvyprávěné i obsazené představení, které jsem si užila víc, než jsem čekala.
Příběh se sice ze začátku tváří trochu dramaticky, ale pak se rychle objeví humor, který je spíš slovní než situační, ale hlavně není primitivní a zbytečně sexualizovaný, jak to poslední dobou bývá nešvarem. Příběh byl jednoduchý a docela předvídatelný, ale vůbec mi to nevadilo, dívalo se na to dobře a hodně rychle mi představení uběhlo. Nedozvěděla jsem se v něm sice žádné hluboké pravdy, ale na ně si to ani nehrálo a to samo o sobě bylo docela osvěžující.
Šla jsem do divadla hlavně kvůli Karlovi Rodenovi (Viktor), který byl jako neurotický manžel z povolání (čti jako muž, kterého drží při životě jeho ženy a on ještě remcá, jak nedokonale to dělají) nesmírně přesvědčivý, ale skutečně mě dostala Anna Šišková (Bela) jako velmi intenzivní vlezlá matka a lehce manická žena, kterou jsem ale navzdory faktu, že nejsem matka ani Slovenka, chápala ze všech postav asi nejvíc.
V jádru příběhu byl milenecký pár Viktorovy současné přítelkyně Jany (Jitka Schneiderová) a Viktorova a Belina syna Petra (Štěpán Benoni), který byl stejně předvídatelný jako předem odsouzený k zániku a jako takový mě moc nezajímal. Jana sama byla jedna z ženských (postav), které neumím pochopit: narazit si o dvacet let staršího chlapa, který jako otec už jednou selhal, a pak se divit, že nechce další dítě - a především vůbec s takovým materiálem dítě chtít - je nejen mimo mé chápání, ale hlavně porozumění.
Petr byl postava vytvořená na míru Janiným potřebám, takže tam není co chválit ani vytknout, ale Štěpán Benoni z jeviště vyzařoval klidnou laskavost, která na mě tak fungovala, až jsem si skoro ani nevšimla, že na rozdíl od ostatních nemá moc co hrát.
Scéna byla minimalistická, ale tím způsobem, který mám ráda, tj. s multifunkčními kulisami, které dostatečně dokreslovaly atmosféru bez toho, abych musela usilovně přemýšlet, co tam mám vlastně vidět.
Celkově jsou Noční spoje příjemné, efektivně odvyprávěné i obsazené představení, které jsem si užila víc, než jsem čekala.