 |
| zdroj: goodreads.com |
Stála jsem tuhle v knihkupectví a stála nad vyrovnanou hromádkou červených obálek
Není římského lidu a zelených obálek něčeho s názvem
Křik neviditelných pávů. Nakonec jsem překročila svůj stín a protože jsem si dovolila zakoupení jen jedné knížky, zvolila jsem tu, kterou jsem ještě nečetla. Ačkoliv je Markus Atilius Regulus zjevně poměrně známá postava, dosud jsem o něm neslyšela. I když se jeho čin zdá jako blbost, Loukotková dokázala jeho postavu charakterizovat a vykreslit natolik, že čtenář Regula nejen chápal, ale dokonce by usoudil, že se autorka protivila celému jeho charakteru, kdyby nakonec neudělal, co udělal.
Psaní Loukotkové - styl a slovní zásoba - byly stejně božské, jako jsem si to pamatovala, jen mi moc nevyhovovalo tolik pohledů na věc. Minimálně vojevůdce Xanthippa a jeho dopisy bych osobně vynechala. Každopádně atmosféra byla opět skvělá, na konci jsem uronila slzičku i přesto, že jsem věděla, jak to dopadne... A rozhodně začnu nakupovat víc.
