Big Eyes (2014)

It's like a mirage. From the distance, you look like a painter, but up close there is not much there.

zdroj: imdb.com

IMDb. Na Big Eyes jsem se těšila - spojení Tima Burtona a Christopha Waltze znělo hodně zajímavě. Když připočítáme, že Lana Del Rey nazpívala pro film dvě písničky, z nichž jedna mě opravdu dostala, musela jsem si na to zajít do kina. Byla jsem poměrně zklamaná - biopic a Tim Burton prostě podle mě nejde dohromady (pokud to není biopic chlapíka, co má místo rukou nůžky), a abych řekla pravdu, kdybych nevěděla, že to režíroval Burton, nepoznala bych to. Buďto nám Ol' Timmy ztrácí dech nebo si vybral opravdu špatný žánr.

Film si chvílemi nebyl jistý, jestli chce být drama nebo komedie a na konci došlo k pár přepáleným až groteskním situacím, které tam prostě neseděly (viz soudní síň). Co se ale opravdu povedlo byla hudba (Danny Elfman obvykle nezklame, ačkoliv Laniny písničky mi přišly zpětně k filmu až moc doslovné a čekala jsem, že budou jinak rozmístěné), kostýmy (Colleen Atwood je sázka na jistotu, brala bych snad všechny šaty, které se v tom filmu objevily) a obsazení.

Christoph Waltz (Walter Keane) by zvládl zahrát i telefonní seznam a od prvních pár minut, co byl na scéně, mi bylo jasné, že Walter Keane bude slušný sráč (a to jsem příběh, podle kterého byl film, vůbec neznala). Amy Adams (Margaret Keane) prostě umí. Myslím, že to zahrála skvěle - tu nejistotu, to srážení vlastní hodnoty, tu radost z nového manželství i nastupující zklamání a hořkost. Už jen kvůli ní ten film za něco stojí. Potěšili Krysten Ritter (DeeAnn), Danny Huston (Dick Nolan) a Terence Stamp (John Canaday).

Big Eyes jsou jeden z těch případů, kdy mě trochu mrzí, že jsem utrácela za kino.