zdroj: imdb.com |
Obsazení bylo taky na jedničku. Benedict Cumberbatch umí, i když na blond mu to vůbec neslušelo. Každopádně Tietjens pro mě fungoval v tom smyslu, že jsem naprosto chápala Sylvii Tietjens (Rebecca Hall) ve snaze klidně se postavit i na hlavu jenom, aby z něj vytřískala nějakou reakci. Sylvia byla moje suverénně nejoblíbenější postava, fandila jsem jí až do konce (a upřímně doufám, že našla způsob, jak být šťastná i bez trouby Christophera) a Rebecca Hall byla prostě dokonalá.
S kým jsem měla problém byla Valentine Wannop (Adelaide Clemens), ta postava mě až urážela. Napřed je to údajně sufražetka (což složí stejně jen k tomu, aby se setkala s Tietjensem), pak o to ztratí zájem, protože potká chlapa, je z ní "Cumberbitch" a několik dalších let nedělá nic dalšího než po něm kňučí, aby se nakonec odsoudila k životu na kraji společnosti, kdyby ho přestala bavit? Vzhledem k tomu, že Tietjens na konci rituálně spálí tradice a konvence, kterých se do té doby držel, klidně se jí to může stát. Navíc to poselství, že vlastně nezáleží na ničem jiném než na tom mít chlapa se mi hnusí. Zvlášť, když je Miss Wannop popisovaná jako pokroková, blech.
Rupert Everett (Mark Tietjens) byl jako vždycky perfektní; Tom Mison (Potty Perowne) mě hodně překvapil, sotva jsem ho poznala a jen po hlase, měl ránu; Anne-Marie Duff (Edith Duchemin) jsem taky hned nepoznala; Jack Huston (Gerald Drake) byl sexy; a Rufus Sewell (rev. Duchemin) schytel brutální roli, ta líčidla byla brutální a ještě brutálnější byly ty jeho řeči. Trochu mi ho bylo i líto.
Jak jsem psala výš, Parade's End je rozhodně povedená záležitost.