John King: The Prison House (2004)

zdroj: goodreads.com

The Prison House byl jeden z nejtěžších románů, které jsem kdy četla, protože byl nehorázně hutný. Četla jsem ho pěkných pár měsíců, protože častokrát jsem to knížku radši ani neotevřela, jak se mi nechtělo ponořit do nahuštěných a nikdy nekončících vět, navíc mě hrozně dlouho rozčilovalo, že nevím, co vlastně hlavní hrdina udělal. Nakonec mě to ale chytilo, začal jsem překonávat lenost a konec doslova zhltala.

Nakonec je jedno, jako Jimmy vlastně v Seven Towers skončil a za co ho odsoudili, od začátku šlo o to, čím se on sám cítí vinen, a že z viny vlastně nevede žádná lehká cesta, jak se nakonec naučí. Fakt jsem oceňovala, jak psychelicky byly napsané hrdinovy vzpomínky, jako nikdy nekončící proud, ze kterého člověk skutečně cítí to dítě, ze kterého kvůli své vině Jimmy nikdy pořádně nevyrostl, a naturalismus celého románu, včetně pasáží, kdy hlavnímu hrdinovi začíná lehce hrabat. Ke koni byly i dva fakt slušné plot twisty a to mám ráda.

Teď, když jsem se konečně dostala na konec, můžu směle říct, že ta knížka stála za to, ale taky se nedivím nikomu, kdo ji v polovině odložil, sama jsem měla co dělat, abych ji dočetla. Každopádně si to The Prison House zaslouží, ve finále je to fakt povedený román.