Mad Max: Fury Road (2015)

Hope is a mistake. If you can't fix what's broken, you'll go insane.

zdroj: imdb.com

IMDb. Ze všech těch filmů, na které jsem za poslední dobu chtěla jít a nebyla jsem sto zvednout zadek, jsem tak nějak instinktivně vycítila, že na Mad Max prostě do kina musím, protože je to z velké části film na efekt. A měla jsem pravdu. Kdybych si to pouštěla doma, vnímám tak polovinu, což byla škoda, protože ten příběh na pozadí všech těch bitek a efektů byl napsaný hodně dobře. Ani mi nevadilo, jak se v polovině otočili a jeli zpátky nebo stopáž; člověk to prostě často napoprvé netrefí, dokonce ani filmový hrdina ne, a dávalo to smysl. Stopáž mi v tom kině ani nepřišla. Ale jak píšu výš, nebýt na tom v kině, je to tak 50% zážitku.

Tom Hardy (Max Rockatansky) je prostě bůh. Dělali jsme si srandu, že mu scénář nedal moc zabrat, moc nemluvil a víceméně mručel, ale dokázal charakter Maxe nastínit jen výrazy v obličeji a to dokonce, když měl přes něj tu věc na začátku, a hodně mu to v té roli slušelo. Navíc, moje vaječníky zase jednou explodovaly. Charlize Theron (Imperator Furiosa) je zase bohyně, ta ženská by zahrála i depresivní popelnici tak, že by s jejím údělem všichni soucítili. Furiosa je role model - ženská, co se prostě naštvala a změnila svůj život, ačkoli neměla nic jiného než mlhavou naději, že někde by to snad mohlo být lepší. Ale nepřestala bojovat jen proto, že to bylo nejisté, a to je extrémně vzácná vlastnost.

Immortanovy Joeovy (Hugh Keays-Byrne) manželky byly všechny nějakým způsobem zajímavé. Bylo mi hodně líto The Splendid Angharad (Rosie Huntington-Whiteley), to bylo hodně drsné, a tak nějak jsem k ní tíhla nejvíc, ale abych řekla pravdu, žádná mě nezajímala tak jako Furiosa. (A ani si nepamatuju, která vlastně přežila.) Hodně mě překvapila postava Nuxe (Nicholas Hoult). Moc jsem nechápala, proč ho Max nezabil, když měl příležitost, ale pak se mi to rozleželo v hlavě a došlo mi, že jsem ze začátku Maxe vůbec nepochopila. Nicholas Hoult mě začíná fakt bavit a za Nuxe jsem málem uronila slzu.

Hodně mě taky potěšilo, že nijak netlačili žádnou romanci a že Max nakonec vyklidil pole s vědomím, že tohle je Furiosin příběh a její vítězství. Tak nějak nemám nejmenší chuť vidět původní filmy, protože ten vtípek, kdy z hlavního hrdiny prakticky udělali jen vedlejší roli v tom skutečném příběhu je extrémně skvělý a dodává filmu šťávu, kterou takhle od pohledu ty původní "chlapské" prostě nemají. Rozhodně se na něj chci podívat ještě jednou, tentokrát ne v kině, aby mě nerozptylovaly ty efekty, a můžu směle doporučit.

“Where must we go, we who wander this wasteland, in search of our better selves.” - The First History of Man