Sylva Lauerová: Hračka (2007)

zdroj: martinus.cz

Hračku mi zapůjčila kolegyně a jelikož mě docela zaujal popis, šla jsem směle do ní. Když to vezmu celkově - zápletka byla příjemně osvěžují v porovnání se všemi těmi dominantními chlapy, konec byl fakt dobře udělaný a krásně definitivní. Knížka udržela můj zájem až do konce, byť mi chvílemi lezla na nervy a nenašla jsem tam jedinou postavu, která by mi přišla zajímavá nebo aspoň něčím sympatická. Následující dvě věci mě ale dost hnětly:
1) Hlavní hrdinka byla na pěst. Hádám, že taková asi být měla a smekám nad tím, vytvořit a dotáhnout tak manipulativní a naprosto nesympatickou mrchu, ještě v ich-formě. Kde kdo by ji chtěl udělat aspoň trochu líbivou, lidskou, ale ne tak Lauerová. Co se mi ale trávilo opravdu těžce byla její dokonalost - napřed byla nějaká partnerka nebo spolumajitelka firmy, vrcholová manažerka, obchodnice, pak i modelka, nakonec dělá meditace a bůhví ještě co, uf. Jasně, že existují takoví lidí, ale určitě neumí všechno, a Markéta byla prezentovaná jakože umí cca všechno. Jen vyjadřovat se jak dospělá ženská; z miláčků, čumáčků, blázínků apod. jsem málem grcala. Z toho důvodu mi ta její dokonalost přišla příšerně umělá.
2) Forma knížky. Nenávidím, když někdo neodděluje přímou řeč - při úsecích složených hodně z přímé řeči aby se v tom prase vyznalo. (Bojím, že právě tohle je důvodem, proč je autorka tak "strhující".) Nemám ráda ztučnění, kapitálky a milion vykřičníků a otazníků, chvílemi to působilo stejně pubertálně jako slavné Fifty Shades of Grey. A dokonce ani E.L. James si nedovolila emotikony v textu. Když jsem narazila na první, myslela jsem, že špatně vidím.
Ta magie mi tam přišla úplně navíc - myslím, že by to bylo mnohem zajímavější, kdyby šlo jen o manipulaci a celý okult se vynechal, ale to je čistě moje preference. Každopádně z těch českých erotických románů, které jsem zatím četla, byl tohle nejmenší průser.