Åsa Larsson: Než pomine tvůj hněv (Till dess din vrede upphör, 2008)

„Člověk se toho moc nedozví, než zemře.“

zdroj: megaknihy.cz

S Než pomine tvůj hněv jsem se dostala trochu do úzkých, protože když si tak čtu předchozí recenzi, souhlasím se vším kromě jedné jediné věci - části z Wilmina pohledu, tj. pohledu duše zavražděného člověka, která čeká, až se bude moct pohnout dál, mi zdaleka tolik nevadily, naopak tomu dávaly nečekaně poetický rámec. Wilma do děje nijak nezasahovala, z většiny jen pozorovala, a když, dalo se to vysvětlit i jinak než napřirozenem, a to mi to prodalo.

Líbilo se mi, že události na Regle měly pro vztahy Any-Marie a Svena-Erika dohru, i jak se to nakonec rozseklo. Nejsilnější části příběhu je ale rozhodně postava Hjamara a jeho vztah s Rebeckou, to mě hrozně dojímalo a bylo to krásně napsané. Prakticky jediné, co mě na té knížce trochu mrzelo bylo, že jsme se nikdy nedozvěděli, jestli vyzdvihli to letadlo a jakou - jestli nějakou - dohru to mělo. Celý ten úsek z válečné minulosti pro mě byl hodně zajímavý a přála bych si za ním nějakou tečku.

Jinak jsem všechno řekla před osmi lety, ale to neznamená, že když jsem nic nového neobjevila, knížku jsem si užila míň. Popravdě jsem tou vzácnou souhrou trochu překvapená a upřímně zvědavá, jestli se to bude opakovat u další knížky.

„Lidé o ptácích moc nepřemýšlejí. Pohled na ně je naplňuje ušlechtilými myšlenkami, ale neuvažují o tom, proč například dvacet štěbetajících a trylkujících ptáčků ve větvích břízy a předjaří dovede v člověku otevřít stavidla, ze kterých proudí štěstí. Psí štěkot takový pocit nevyvolá. Zato když člověk zvedne oči k nebi a uvidí stopy tažných ptáků… […] Nepřemýšlejí ani o tom, proč se lidé o ptáky intenzivněji zajímají až k stáru, čím více se sami blíží k smrti. “

„Vztek […] je sloup, který ho drží vzpříma.“

Původní recenze z 09/04/16:

To, co se mi příliš nelíbilo na Temné stezce - ten nadpřirozený prvek - bylo bohužel hlavním prvkem Než pomine tvůj hněv. Nelíbilo se mi, že duše mrtvé postavy postrkuje, na tomhle moc nejsem. Jinak to byl ale mimořádně silný případ s vrahem, se kterým musel člověk soucítit stejně jako Rebecka. S Månsem to skřípe, přesně jak jsem čekala, a můžu říct, že se mi líbí, kam to posunuje s Kristerem. Åsa Larsson umí být svůdná, aniž by byla vyloženě explicitní, a to obdivuju. Anna-Maria a Sven-Erik události minulé knížky prožívali těžce, ale nakonec se tím probojovali. Než pomine tvůj hněv mi přišla emotivně zatím nejsilnější, průstřihy do minulosti byly skvěle načasové a příběh podbarvovaly, a knížka měla jedny z nejsilnějších vedlejších postav z celé série - tedy zatím. Od další knížky mám velká očekávání.