The Regime (2024)

“I bless you all. And I bless our love, always.”


Victory Day - The Foundling - The Heroes’ Banquet - Midnight Feast - All Ye Faithful - Don’t Yet Rejoice

zdroj: imdb.com

IMDb | The Regime je jeden z těch projektů, po kterém bych za současné světové situace asi úplně nesáhla nebýt obsazení. A byla by to velká škoda; ta politická satira mi nepřinesla nic nového, ale odehrávala se hodně na pozadí mezilidských vztahů a ty pro mě fungovaly neskutečně.

Kate Winslet (Elena Vernham) byla hlavní (a vlastně jediný, protože jsem si nic moc nezjišťovala) důvod, proč jsem se na The Regime vůbec chtěla dívat, a byla neuvěřitelná. Uchváceně jsem zírala na to, co tam předváděla; Elena byla po všech stránkách dotažený a absolutně monstrózní charakter užila jsem si ji od první do poslední scény.

Matthias Schoenaerts (Herbert Zubak) pro mě byl neznámé jméno a skoro jsem se bála, že ho Kate Winslet bude tahat za sebou, ale spletla jsem se. Zubak byl lahodně psychicky narušená neřízená střela, která vládla neuvěřitelnou intenzitou, a s Kate Winslet měli úžasnou chemii.

To mě přivádí k pro mě (zcela nepřekvapivě) nejzajímavějšímu aspektu příběhu a to byl milostný vztah mezi Elenou a Zubakem, který se mohl velmi snadno zvrhnout v ubulenou limonádu, která by úplně pohřbila obě postavy, ale stal se pravý opak a dopadlo to přesně tak, jak to dávalo smysl. I tak mě ale zvládli překvapit; když v závěrečných vteřinách Don’t Yet Rejoice Elena kráčí s kyticí po schodech dolů, zadržela jsem dech, a úplný konec mě upřímně dostal. Je sice naprosto logický a měla jsem to čekat, ale nečekala, a jsem za to ráda.

Přiznám se, že jsem měla oči jen pro Elenu a Herberta, ale rozhodně musím zmínit Agnes (Andrea Riseborough), která byla s každou epizodou jen zajímavější a nakonec tragicky doplatila na to, že Oskarův (Louie Mynett) přístup ke zdravotní péči nepřipouštěl žádné riskování, což paradoxně pravděpodobně ukončilo jeho život. (Jestli tam někde byl přímý záběr na jeho osud, nevšimla jsem si a nechci to vědět.)

Druhou zajímavou postavou byl Keplinger (Hugh Grant), jehož osobnost jako taková nebyla tak zajímavá jako ta propaganda kolem, ale Hugh Grant v takové roli potěšil, byť tam byl málo. Dál mě hodně potěšili s Marthou Plimpton (Judith Holt), která byla jako vždycky úžasná, a Stockingerem Karlem Markovicsem (Tomas).

Celkově jsem byla docela spokojená s tím, jak mezinárodní (a evropské) se to obsazení snažili udělat. I v rámci jmen postav to byl celkem zábavný mix, přes který bylo jasně poznat, která nejmenovaná evropská autokracie je v tom schovaná.

Velkou předností mini-série byla rozhodně výprava; od Elenina paláce (který až nápadně připomínal Ceaușescuovu vilu), přes tajné speciální vězení až po „Jižák“ všechno krásně vystihovalo systém, které kritizovali. Absolutní třešničkou na dortu byly ale kostýmy – hlavně Elenina garderoba – ty jsem si fakt užila.

Celkově byl The Regime docela osvěžující kousek a užila jsem si každou epizodu. Můžu doporučit.