Åsa Larsson: Temná stezka (Svart stig, 2006)

„Malé rány a špatní přátelé se nemají podceňovat.“

zdroj: megaknihy.cz

Jestli jsem si myslela, že z předchozí knížky si pamatuju málo, tak z této už jsem si nepamatovala vůbec nic. Některé pasáže mi byly při čtení povědomé, ale tam to taky skončilo. Možná to bude tím, co jsem psala v minulé recenzi: Rebecka je tady překvapivě ušetřená týrání a byť násilně umřou dva psi, je to tak okrajové a nijak zvlášť nerozvedené, že jsem si chvilku po dočtení vlastně myslela, že je ta knížka i psovražd prostá. Ale není.

Tahle knížka měla celkově trochu jinou atmosféru než obě předchozí (a ta další, kterou zrovna dočítám), ale bylo to hlavně tím důrazem na Anna-Mariu se Svenem-Erikem a faktem, že Rebecka nebyla do případu osobně zainterestovaná. Případ sám byl relativně zajímavý, ale obešla bych se bez té velkolepé akce na konci, nebylo to úplně to, co čekám (a po čem toužím), když otevírám knížku od Åsy Larsson. (Důsledky to má ale zajímavé, o tom víc až v příští recenzi.)

Stejně jako ve všech těch ostatních případech, kdy se mi něco líbí a nemám k tomu výhrady (a kdy píšu recenzi s nejméně čtrnáctidenním odstupem), nemám k tomu moc co dalšího říct. Možná jedině to, že kdybych měla z těch čtyř knížek vybrat jednu, kterou bych neváhala doporučit, vybrala bych tuto. Tím, jak je zaměřená na případ, v rámci série působí jako takové intermezzo a skvěle funguje i samostatně, plus tam netrpí hlavní hrdinové, ale ti ostatní, a to se někdy o dost líp čte.

„Tvrdost v lidském srdci je pozoruhodná. Je jako chodidla v létě. Můžete běhat po šiškách a štěrku. Ale když pata praskne, je prasklina hluboká.“

„Přestanu na něj myslet, peskuje se. Člověk v tom vězí až po krk. Celá hlava plná nějakého chlapa, jeho rukou, jeho úst a tak dál, pořád dokola. Celé měsíce člověka nemusí napadnout rozumná myšlenka.“

„Skvělá práce, seznamovat se s mrtvými.“

„Není žádný hlupák. Ví, že peníze jsou jeho vstupenkou do Jiného světa. […] Pro jiného je to vzhled, pro dalšího šarm a ještě pro dalšího správné příjmení. Nějakou vstupenku je třeba mít, a každou lze ztratit. Člověk se musí držet té, kterou má.“

„Seznámil se s jednou ženou… každý kluk v životě na jednu takovou narazí. Na ženu, která mu navždy poskytne výmluvu, proč se musí ke všem dalším chovat jako svině.“

„Nedokážu být šťastná, chce říct. Stěží dokážu být nešťastná. Zůstat stát a nepadnout, to je můj velký projekt.“

Původní recenze z 08/04/16:

Temná stezka byla první knížka ze série, ve které Rebecka Martinsson nedostala pořádně na pusu. Líbí se mi, že Åsa Larsson konečně našla způsob, jak ji organicky přivést k vraždám, které vyšetřují Anna-Maria Mella a Sven-Erik Stålnacke, který působí přirozeně a nevyžaduje, aby ji něco přizabilo nebo psychicky zničilo. Případ byl hodně zajímavý a hodně drsný. Neseděl mi úplně ten nadpřirozený vstup s Ester, ale dojal mě, to zase jo. Konec byl opět masakr a jsem zvědavá, jak z něj Anna-Maria a Sven-Erik vybruslí, protože s tímto se asi snadno nesrovnává. A zajásala jsem, když se nakonec Rebecka a Måns dali dohromady - byť se pochlapila spíš Rebecka než Måns. Nevím, jak dlouho to vydrží, protože myslím, že se Rebecka konečně našla a že se to úplně neslučuje, ale měla jsem radost, že dostala, co chtěla. Těším se na další.