_______
“I'm not sure [the trees, the gate, the walled garden, the house itself] really do add up to a home at all. All of my memories are about the people. Flowers die, the trees fall. The house can change brick by brick until nothing of the original remains. Everything changes. So, home is not the walls or the gardens. Home is the souls within those walls. Home is the memories made on this spot. Home is not a place.
Home is a feeling.”
 |
| zdroj: fiebreseries.com |
Alison (Charlotte Ritchie) tuhle řadu řešila dilema; krásně ho nastínili hned na začátku Fools a hned bylo jasné, že si eventuálně bude muset vybrat. Charlotte Ritchie tu lásku k živým i mrtvým, pro které je prakticky jediný jejich kontakt se světem živých, zahrála krásně a cítila jsem s ní. Co se týče Mikea (Kiell Smith-Bynoe), tak od začátku jsem si přála aspoň jednu epizodu, kde vidí duchy, ale tohle přání se mi bohužel nesplnilo. I tak ale podotknu, že Mikeovy pokusy s duchy komunikovat (zvlášť v A Christmas Gift, kde se je snaží varovat), byly dojemné; víc než o jeho ochotě věřit v duchy to ale vypovídalo o jeho lásce k Alison a to na tom bylo nejhezčí. Ti dva pro mě od začátku byli „couple goals“ a na tom se až do konce nic nezměnilo.
Prakticky celých pět řad jsem napjatě očekávala příběh Kitty (Lolly Adefope) a kapitána (Ben Willbond) - no dobře, pokud mám být absolutně upřímná, tak hlavně kapitána - a jsem hrozně ráda, že jsme je na rozloučenou dostali. Přesně ve stylu Ghosts to bylo nečekané, vtipně absurdní a zároveň dojemné, a nesmírně jsem si to užila. Taky se mi líbilo, že věnovali trochu lásky Humphreymu (Laurence Rickard) a to tím spíš, že to šlo od Robina (rovněž Laurence Rickard), protože ti dva spolu logicky moc času netráví.
Co se týče zbytku duchů, Thomas (Mathew Baynton) mi jako obvykle lezl na nervy, je škoda, že za celých pět řad nepřišli s ničím dalším než jeho zamilovaností do Alison; Julian (Simon Farnaby) mi překvapivě přirostl k srdci víc, než jsem čekala; Fanny (Martha Howe-Douglas) trpěla stejným problémem jako Thomas, taky zůstala poměrně jednorozměrná; a Pat (Jim Howick) měl pár hezkých momentů, zvlášť když se vytočil.
Fools mělo výborné momenty jak s Alison a Humphreym na válečném tažení, tak s Mikeem a pojišťovací agentkou; Home mělo těhotnou Kitty, to mi ke štěstí bohatě stačilo; Pineapple Day nám odhalil, jak Kitty zemřela, a ty vtipy na téma Spiderman byly super; En Français mělo tu výše zmiňovanou linku s Robinem/Humphreym a hlavně Mikea mluvícího francouzsky; Carpe Diem odhalilo kapitánovu nehrdinskou smrt a mělo krásný moment s Haversem (Peter Sandys-Clarke); a Last Resort se vrátilo k událostem z prvního dílu a mělo silné emocionální momenty. Navíc se mi hodně líbilo, že by v případě potřeby posloužilo jako zcela uspokojivé finále, byť s úplně opačným výsledkem.
A Christmas Gift byl jako epizoda z celé řady asi nejslabší až do toho exorcismu, pak jsem bulela až do konce. Úplný závěr, kde se ukáže, že Alison a Mike duchy navštěvovali každé Vánoce celé ty roky, mě úplně emocionálně rozbil, protože jsem se upřímně trochu bála, že to skončí tak, že Alison o svou schopnost vidět duchy přijde, což se naštěstí nestalo. Navíc tím, že se z Button House stal hotel, získali duchové prakticky nekonečné množství zábavy (a my případně šanci, že kdyby to chtěli oživit, mají spoustu prostoru), takže to byl skutečně šťastný konec pro všechny.
Ghosts je pro mě rozhodně součást zlatého fondu nejen britcomů, ale i seriálů obecně, a myslím, že co nevidět pojedu zase od začátku. Bude mi chybět se na ně každý rok těšit.