Dívka, která si hrála s ohněm (Flickan som lekte med elden, 2009)

zdroj: imdb.com

IMDb. Když jsem u první adaptace psala, že jediné změny, které se v příběhy udělaly, jí byly ku prospěchu, tak nějak jsem tušila, že dvojce to pomůže ještě víc, a nepletla jsem se. Lisbethiny (Noomi Rapace) zážitky z cest byly úplně vynechány, čemuž jsem tleskala, stejně jako cokoliv s Erikou (Lena Endre). V knižní verzi mi lezla tak nehorázně na nervy, že jsem jen ráda za tu redukci prostoru ve filmu. Stejně pro děj absolutně není důležitá.

Druhý díl pro mě byl i v knižní verzi rozhodně nejnapínavější, a film to dobře přenesl na plátno. Ve starší recenzi, kterou jsem psala, když jsem to ještě neviděla, to na mě působilo úplně stejně. ("Už dlouho se mi nestalo, že bych se u nějakého filmu klepala deset minut před koncem jako ratlík, napětím ani nedýchala a celé moje já křičelo. "Sakra, Mikaeli, kde seš tak dlouho?!" Taky se mi dlouho nestalo, že bych u konečných titulek řvala vztekem, jak si jako ten konec představují?!)

Vytkla bych jedině to, že v knižní verzi se Mikael (Michael Nyqvist) mnohem víc namaká, tady mu Lisbeth hodně pomáhala, ale vlastně to přispělo k tomu, že hlavní postavy nebyly tak nereální superhrdinové, jak se občas zdají z knížky. Kdysi jsem plakala po pořádné shipperské scéně, teď vím, že tam nejen neměla být, ale že by tam ani neseděla.

Musím říct, že se docela dost těším na na poslední díl, protože ten mě při čtení chvílemi trochu otravoval, a tady opět provedení adaptace chválím. (Stejně tak chválím zachování dabingu.) Když se nad tím tak zamýšlím, tak jsou ty filmy možná uspokojivější než ty knížky.