 |
| zdroj: databazeknih.cz |
Příběh O jsem našla na seznamu
10 Novels Sexier Than '50 Shades of Grey'
a na začátku mě trochu vyděsil, především tak předmluva od Jeana Paulhana. Když tam mluvil o tom, že je ta knížka nepřítel feminismu, zkřivila se mi trochu pusa, a po jejím dočtení mám pocit, že nic nepochopil.
(Což není ani poprvé, ani naposledy, kdy chlap nepochopil ženu a myslel si, že je to všechno vlastně o něm.) Myslím, že knížka je projevem feminismu hned na dvou frontách. Zaprvé, napsala ji žena z ženského pohledu a psala do ní, co do ní chtěla psát - byť pod pseudonynem - a za druhé, O nedělá to, co dělá, protože je zotročená, donucená mužem. Nedělá to dokonce ani pro toho muže, aby mu udělala radost. Dělá to, co dělá, protože ji vzrušuje, že mu dělá radost; protože si to sama vybrala. To, co by měl skutečně feminismus ve významu rovnoprávnosti říkat je, že žena má právo rozhodnout se, jak se bude chovat, stejně jako muž, nepotřebuje svolení se tak rozhodnout. O se neptala nikoho na svolení, jestli se přidat ke Společenství a stát se otrokyní - udělala to, protože to chtěla, protože mohla sama rozhodnout o svém sexuálním chování a vykašlat se na to, co je pro ni podle (převážně muži formované) společnosti vhodné. Její důvody nemusí nikoho zajímat. Ta knížka rozhodně není nepřítelem feminismu ve významu rovnoprávnosti, naopak.
Co se týče děje samotného, hodně se mi líbilo, že to bylo vyprávěné tak stroze, nezúčastněně - popis toho, co kdo s O dělal, byl tak chvílemi ještě erotičtější a pěkně seděl k samozřejmosti, s jakou se tam přistupovalo k BDSM, bangbangům, promiskuitě, bisexualitě a podobně.
Příběh O se mi líbil, byť nebyl úplně ukončený, ale
Návrat do Roissy z toho udělal takovou trochu neoriginální tuctovku, takže bych doporučovala přečíst si jen tu původní část. Ale pozor, čtení do MHD to rozhodně není - dokonce ani pro mě ne.
